Televizi mají všichni

Televizi mají všichni

Na vybavení domácností si Češi nemusejí stěžovat. Co ostatní Evropané?

České rodiny si žijí v relativně pěkně vybavených domácnostech. Sociální zařízení či sprchy jim chybí méně než jiným Evropanů. Také méně naříkáme, že jsou naše byty tmavé či že nám zatéká střechou. A Evropu postupně doháníme i ve vybavení internetem.

Mám rozprávkový dom s vysokou strechou, podkresluje jednu ze scén filmu Báječná léta pod psa zpěv Karla Gotta. Jak se ve snímku pojednávajícím o životě před sametovou revolucí ukáže o chvíli později, o žádný dům z pohádky se rozhodně nejedná. A filmová fikce se nijak výrazně nelišila od reality předrevolučních let. Když už lidé na sklonku socialismu bydlení sehnali, jen těžko se jim dařilo prostor mezi “čtyřmi stěnami“ vybavit základním nábytkem či spotřebiči. Když už byly do obchodů dodány, stály se na ně celonoční fronty - ať už se jednalo o televize či pračky. Ostatně například v roce 1980 mělo podle československého sčítání lidu elektrickou pračku 84 % domácností, ale automatickou jen 25 %. Televizor vlastnilo 89 % domácností, ale barevný jen 6 % z nich. A telefon mělo zavedeno pouhých 23 % domácností.

Za nábytek utrácíme jako ostatní Evropané

Jak je těžké vybavit domácnost v současnosti? A jak si stojí Češi ve srovnání s ostatními národy starého kontinentu?

Výdaje za nábytek a další vybavení domácnosti Evropany nijak zvlášť neruinují. Utrácejí za ně 5,5 procenta ze svých spotřebních výdajů. A za oblečení a obuv, kterými si skříně naplní, zaplatí dalších 4,9 procenta výdajů. Češi jsou pak na tom ve výdajích na vybavení domácnosti podobně jako jiní Evropané (5,4 %, konkrétně 13 050 korun na osobu a rok). Bez zajímavosti určitě není, že obyvatelé všech sousedních států za vybavení domácností utrácejí více než my. Ve srovnání s náklady na bydlení samotné (a s ním související platby, jako je voda či energie) se u nás jedná o relativně nízké částky. Na bydlení a spol. totiž v Česku plyne zhruba čtvrtina spotřebních útrat domácností.

Největší parádníci Evropy? Nejen Italové

Když se podíváme na to, čím si pak skříně domácnosti naplní, ukazuje se, že na sobě v garderóbě ve srovnání s ostatními Evropany poněkud šetříme. Na oblečení a boty jdou 3,6 procenta našich spotřebních výdajů, konkrétně 8860 korun na osobu za rok. Asi nepřekvapí, že naopak mezi největší parádníky patří v tomto ohledu jižní národy - především Italové a Portugalci. Ale ještě více na obnově šatníků záleží podle statistik Eurostatu dvěma pobaltským národům - Estoncům a Litevcům. Ve střední Evropě se snaží být největšími fešáky a nejlépe oblečenými dámami zřejmě naši severní sousedé, tedy obyvatelé Polska. Přestože u nich odívání stojí méně peněz, vydávají za oblečení a obuv větší podíl ze svých útrat.

Když se podíváme na ceny oblečení, v rámci středoevropského regionu u nás nepatří zrovna mezi nejlevnější. Takzvaný index cenové hladiny u odívání je v ČR mírně nad průměrem Evropské unie, konkrétně na úrovni 103,3. U zmíněných Poláků se naopak jedná o mírně podprůměrných 98,2. Jak se tento index počítá? Vyjadřuje cenovou hladinu dané země ve vztahu k Evropské unii vydělením parit kupní síly (PPP) současným nominálním směnným kurzem. “Je-li index cenové hladiny země vyšší než 100, je dotyčná země relativně drahá ve srovnání se zemí či skupinou zemí (například EU), se kterou je srovnávána, zatímco pokud je index cenové hladiny nižší než 100, pak je země relativně levná ve srovnání s jinou zemí,” vysvětluje evropský statistický úřad Eurostat. Nejdražší módu seženete na Islandu (index 147) a v Dánsku (141), naopak nejlevněji se obléknete v Bulharsku (index cenové hladiny 81) či Turecku (49).

Ukazuje se, že v tomto ukazateli - tedy v indexu cenové hladiny odívání i vybavení domácností - je Evropa nadále zřetelně rozdělena na východ a západ. Zjednodušeně řečeno: noví členové osmadvacítky a státy na (jiho)východě kontinentu patří mezi ty levnější. Naopak zejména severské státy vykazují vysoké indexy cenové hladiny a jsou tedy relativně nejdražší.

Televizi mají všichni. Ale co internet?

Na spokojenost s vybavením domácností se Evropanů každoročně ptá Eurostat v rámci výběrového šetření o příjmech a životních podmínkách v Evropě (EU-SILC). Jedna nutná metodologické poznámka: Šetření se provádí formou osobního rozhovoru respondenta s tazatelem, například v Česku se jedná o cca 11 tisíc oslovených lidí. Výsledky se posléze přepočítávají na celou populaci.

Co se týče běžných elektrospotřebičů zmíněných na začátku článku, může si je dovolit naprostá většina evropských domácností. A to na bohatším “severu“ i chudším “jihu“. Platí totiž, že například pračku si nemůže dovolit, přestože by ji chtělo, jen 0,8 % evropských domácností a barevnou televizi 0,3 % domácností. Jak ale upozorňuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil: “Statistika vybavení elektrospotřebiči postupem času ztrácí na relevanci, protože už tak dobře neodráží materiální nebo sociální deprivaci”.

Lepším měřítkem je podle Davida Navrátila například dostupnost internetu. “Domácnosti bez přístupu k internetu jsou více vyloučené ze společnosti, než pokud nemají například barevnou TV,” vysvětluje Navrátil. Jak jsou na tom tedy jednotlivé země Unie v podílů domácností, které mohou surfovat na webu, posílat si maily či sdílet svoje zážitky na sociálních sítích? Připojením k internetu v současnosti disponuje devět z deseti evropských domácností. Před deseti lety se přitom jednalo jen o šest z deseti domácností. Konkrétně Česko poskočilo za posledních deset let z podílu 46 % na aktuálních 86 % domácností s připojením k internetu. Naprostými evropskými přeborníky jsou v tomto ohledu Nizozemci s 98 procenty domácností s připojením na internet. Naopak v Bulharsku se jedná jen o 72 procent domácností.

Toaleta není úplná samozřejmost

Ve zmíněné statistice Evropské unie o příjmech a životních podmínkách EU-SILC se tazatelé respondentů ptají i na naprosto základní vybavení domácností - třeba na splachovací toalety. Z odpovědí vyplývá, že ji ve svém bytě nemá 2,1 % evropských domácností. V tomto ohledu se Čechům daří dobře, jelikož u nás se jedná jen o zanedbatelných 0,5 %. Problém ale přetrvává na Balkáně a v Pobaltí. Vlastní splachovací záchod nemá například 27,7 % rumunských a 15,3 % bulharských rodin a zhruba desetina litevských a lotyšských. Vanu nebo sprchu pak nemá ve svých domácnostech 1,9 % Evropanů (0,3 % Čechů, ale opět 26 % Rumunů).

Statistiku je nutné ale číst s rezervou. Právě proto, že se jedná o výběrové šetření. “SILC bere do úvahy lidi, kteří bydlí v normálním bytě. Z této statistiky tak uniknou bezdomovci a lidé bydlící na ubytovnách. Lidí bez domova je v Česku zhruba 24 tisíc (nejvíce v Severomoravském kraji a v Praze, z toho 2600 dětí). Téměř 18 tisíc rodin bydlí na ubytovnách,” upozorňuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. “Tato skutečnost obecně nadhodnocuje kvalitu života (například, otázku, zda mám vlastní WC apod.) a podhodnocuje míru příjmové nerovnosti. Nicméně i přesto patříme země, které jsou na tom například v dostupnosti WC líp než průměr EU,” dodává Navrátil.

Podíl Evropanů žijících v bytě s netěsnou střechou, vlhkými stěnami, podlahami nebo základy nebo plísní v okenních rámech nebo podlahách pak činí 13,7 % (Češi jsou opět pod průměrem se 7,7 %). A 5,1 % evropských domácností považuje svůj byt za příliš tmavý (3 % českých, ale 11,2 % maltských a 10 % portugalských). “V současnosti žije více než 26 milionů evropských dětí v domech, které mohou způsobovat zdravotní problémy,” tvrdí autoři z publikace The Healthy Homes Barometer. Ten pro společnost Velux na základě evropských dat zpracoval neziskový institut RAND Europe. “Děti, které žijí domech s nezdravým prostředím, trpí významně častěji ekzémy, kašlem, astmatem či alergiemi. Často je zdravotní problémy provázejí až do dospělosti."

Mohlo by vás zajímat