Předčasné porody
Česko je premiantem v péči o předčasně narozené děti. V prvním měsíci života zemře jen 1 dítě z tisíce
Předčasně se v Česku narodí 7 200 novorozenců, což je přibližně 7 % porodů. Zatímco dříve nedonošené děti běžně umíraly, během posledních několika desítek let se Česká republika stala jednou ze zemí s nejkvalitnější péčí o (předčasně narozené) novorozence na světě. V prvním měsíci života u nás zemře jedno dítě z tisíce, což odpovídá 14. nejnižší hodnotě ze 200 sledovaných zemí. Rozvoj péče o předčasně narozené děti byl ale v ČR trnitý. Ještě v 70. letech neměli lékaři přístup k řadě klíčových vědeckých poznatků ani potřebnému vybavení, které si v některých případech na vlastní náklady kupovali sami. V dalším posunu péče pomáhají například neziskové organizace, podpora veřejnosti, spolupráce na evropské úrovni či digitální technologie.
Ročně se v Česku před 37. týdnem těhotenství narodí přibližně 7 200 dětí, což odpovídá zhruba 6,7 % ze všech porodů, vyplývá to z dat Českého statistického úřadu pro rok 2020. Ještě v roce 2011 tento podíl činil 8 %, což podle studie publikované v odborném časopise The Lancet Global Health odpovídá současnému evropskému průměru.
V zachraňování předčasně narozených dětí jsou Češi světovými mistry
Předčasně narozené děti se daří čím dál častěji zachraňovat. Například v prvním měsíci po porodu u nás zemře jediné dítě z tisíce živě narozených (tzv. neonatální úmrtnost). To je přibližně devětkrát méně než v roce 1985, poukazují na to data světové organizace UNICEF. Česká republika v tomto ve světě vyniká, jde totiž o 14. nejnižší hodnotu ze 200 zemí, které UNICEF sleduje. V sousedním Německu do měsíce po porodu například zemřou dvě děti z tisíce, a ve Velké Británii dokonce tři.
Daří se pomáhat i maminkám. „V Česku od začátku těhotenství do 42. dne šestinedělí zemře 5 ze 100 000 rodiček. Prakticky se tak dá říci, že taková úmrtí jsou u nás vzácností. V porovnání s ostatními zeměmi se jedná o 17. nejnižší hodnotu ze 37 sledovaných zemí. Dlužno ale dodat, že v těchto datech není zahrnuta většina rozvojových zemí, kde je situace podstatně horší. I když tedy výsledek 17. z 37 nezní příliš příznivě, v rámci vysokých standardů Západu si Česko vede dobře. Naprostými přeborníky v odvracení tzv. mateřské úmrtnosti jsou mezi jinými například Estonsko nebo Island, kde v období těhotenství a šestinedělí ze 100 000 žen nezemřela ani jedna rodička,” vysvětluje Milan Mařík, analytik Evropy v datech.
Počátky neonatologie v ČR: Rybářské hadičky místo adekvátního vybavení a odhodlání změnit věci k lepšímu
Vždycky tomu tak ale nebylo a mezi novorozenci panovala děsivě vysoká úmrtnost. Neonatologie zabývající se péčí o novorozence patří mezi relativně mladé medicínské obory, začala se rozvíjet až v 60. letech 20. století. První jednotku intenzivní péče o novorozence v Česku založil profesor Miloš Velemínský v 70. letech a v 80. letech i první samostatné novorozenecké oddělení. „Cítil jsem, že naše republika v tomto oboru zaostává za světem. V péči o předčasně narozené děti jsme tehdy nedosahovali takových výsledků jako vyspělé státy. Tehdy, na začátku sedmdesátých let minulého století, se o nedonošené a nemocné novorozence nikdo moc nezajímal. Děti, které se narodily s váhou pod jeden kilogram, se v podstatě odepisovaly a umíraly. Já měl v té době už dost nastudováno, některé publikace mi posílali kolegové z emigrace. Věděl jsem tedy, že existuje cesta, jak je zachránit. A také jak zmenšit rizika následného postižení,” uvedl Velemínský pro organizaci Nedoklubko.
Právě snaha zlepšit věci k lepšímu a ochota věnovat tomu svou energii byly společně s aplikováním nových poznatků a technologií klíčové. Jak vysvětluje Jozef Macko, člen Výboru České neonatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a primář Novorozeneckého oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně: „K dosažení výborných výsledků perinatální péče (péče o matku, plod i novorozence, jejíž součástí je péče neonatologická, pozn. red.) v ČR pomohlo nadšení a entuziasmus všech, kteří se na péči o rodičku a novorozence podíleli. Zejména v začátcích perinatologie řada lékařů a sestřiček trávila v práci prakticky všechen čas. Zároveň měli ochotu a snahu vzdělávat se a, když se objevila možnost, vycestovat na krátkodobé stáže na špičková pracoviště v Evropě i zámoří. Takto získané poznatky jsme mohli v zásadě okamžitě uplatnit na našich pracovištích.“
Začátky to nebyly jednoduché, jelikož chyběly nejen zkušenosti, ale i potřebné vybavení. „Mezi neonatology dodnes kolují historky o tom, jak kdysi dováželi některé přístroje z ciziny na vlastní náklady nebo jak si kupovali hadičky v rybářských potřebách, protože v tak malé velikosti, kterou potřebují miminka, zde v rámci zdravotnického vybavení nebyly k dispozici,” zmiňuje Lucie Žáčková, ředitelka organizace Nedoklubko, která podporuje rodiče předčasně narozených dětí a neonatologická oddělení v Česku. „Jen pro představu, zatímco v počátcích se zde dělala neonatologie ‚na koleni‘, dnes se používají i katetry o šířce 0,33 mm, které jsou přizpůsobené velikosti miminek a křehkosti jejich žil,” dodává.
Novorozencům a jejich matkám pomáhají i komunikační technologie
Během rozvoje péče o novorozence se postupně změnil i celkový přístup k dítěti a rodičce. Například se dnes dbá na to, aby miminko mělo už od samotného narození přímý kontakt s matkou i otcem. Pokud toho není možné docílit fyzicky, hledají se alternativy.
V neonatologii se tak čím dál více začínají uplatňovat i mobilní technologie. „Během několika posledních let vzniklo hned několik mobilních aplikací, které umožňují rodičům kontakt s dítětem, když s ním nemohou být, třeba pokud je matka hospitalizována na jiném oddělení než novorozenec. Například v USA už NHS (americká Národní zdravotní služba, pozn. red.) schválila používání aplikace vCreate, která posílá rodičům notifikace a umožňuje jim komunikovat s dítětem,” vysvětluje David Rozenský z T-Mobile Czech Republic, který se podílí na spolupráci s Gynekologicko-porodnickou klinikou Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v Apolinářské ulici. Právě v rámci této spolupráce začaly v apolinářské porodnici využívat mobilní tablety. „Díky naší spolupráci s Nedoklubkem jsme se dozvěděli, že by si sestřičky na neonatologickém oddělení přály mít taky takovou možnost. Navázali jsme proto s tímto oddělením užší spolupráci a tablety i potřebné internetové připojení jim poskytli,” dodává Rozenský.
Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně nový fenomén, jeho dlouhodobý dopad vědci teprve zkoumají. První výsledky nicméně vypadají nadějně. „Současné studie se zaměřují především na samotnou zkušenost maminek a sestřiček. Například americký průzkum ukázal, že využívání těchto zařízení sice do určité míry zvyšuje požadavky na sestřičky, ale současně 70 % sestřiček uvedlo, že tyto technologie podle nich rodinám pomáhají. Další studie pak naznačují, že využívání těchto aplikací pomáhá matkám snižovat stres, navazovat vztah s dítětem, a podle studie publikované v roce 2021 ve vědeckém časopise Telemedicine and e-Health dokonce i pozitivně ovlivňují kojení. Každopádně jak sami vědci často ve svých pracích zmiňují, další a dlouhodobější zkoumání jsou ještě zapotřebí, abychom mohli odhalit skutečný dopad těchto technologií,” míní Rozenský.
Fyzický kontakt podstatně snižuje riziko infekcí
Význam kontaktu dítěte s matkou se odráží i v datech. „Nejen účast rodičů na péči, ale třeba i na takzvaném bondingu s matkou po porodu (tvorba vztahu mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu, ideálně i skrze kontakt kůže na kůži, pozn. red.) několikanásobně zvyšuje odolnost miminka a jeho celkovou imunitu. Třeba incidence infekcí je o 35–45 % nižší ve srovnání s tím, když by dítě po porodu k matce přiloženo nebylo,” říká Žáčková. Nicméně nejde jen o fyzický kontakt těsně po porodu. Zejména u předčasně narozených dětí, u kterých ve většině případů není poporodní bonding možný, je důležité i období následující. „Kromě imunity je vztah s matkou důležitý i pro vývoj mozku a dalších životních funkcí. Miminko se tak rychleji adaptuje na život tady a může být dříve propuštěno z nemocnice. Videohovory sice nemohou nahradit osobní kontakt, ale pokud ten není možný, jsou, už jen kvůli zdraví dítěte, velmi užitečnou pomůckou. Každá hodina, kterou tráví matka s dítětem, je časem, který nelze vynahradit, i kdybyste pak dělali cokoliv,” dodává Žáčková.
K modernizaci neonatologické péče přispívají i evropské peníze. Například v roce 2021 Fakultní nemocnice Plzeň nakoupila nové vybavení na Perinatologické centrum, jehož je neonatologie součástí, za 70 milionů korun, přičemž 60 milionů korun šlo z prostředků EU. Za tyto peníze nemocnice pořídila třeba nové inkubátory, infuzní techniku, novorozenecké ventilátory, ale i technologie, které před tím vůbec neměla k dispozici jako například analyzátor mateřského mléka nebo speciální kardiotokografy umožňující sledovat děložní stahy a měřit ozvy plodu u těhotné ženy. V rámci Integrovaného regionálního operačního programu pak všech 12 českých perinatologických center (novorozenecká oddělení a porodnice) získalo 750 milionů korun na nákup nových přístrojů.
133krát menší kojenecká úmrtnost než v roce 1873
Díky píli vědců a technologickému pokroku se tak situace během 20. století radikálně změnila. Zatímco třeba ještě v roce 1873 během prvního roku života zemřelo přibližně každé třetí dítě, dnes během tohoto období zemřou „jen” dvě děti z tisíce.
Podobným vývojem si prošla i již zmíněná mateřská úmrtnost. Například podle UNICEF mezi lety 2000 a 2020 došlo k jejímu celosvětovému snížení o 34 %. WHO pak uvádí, že 95 % těchto zesnulých matek připadá na země s nízkým nebo nižším středním příjmem. Jedná se tak zejména o Afriku.
I když se celosvětově daří mateřskou úmrtnost snižovat, najdou se země s opačným trendem. Například ve Spojených státech mateřská úmrtnost poslední dobou roste a dosahuje nejvyšší hodnoty za posledních 50 let. V roce 2021 zde během těhotenství a šestinedělí zemřelo 24 ze 100 000 matek, což je o 37 % vyšší hodnota než v roce 2018 a také přibližně pětkrát vyšší hodnota než v ČR. V Americe se navíc projevují velké rozdíly v šanci na přežití porodu na základě barvy pleti. V roce 2021 zde totiž zemřelo 55 matek černošek ze 100 000, zatímco u bělošek šlo o téměř třetinový výsledek.
Předčasně se děti rodí hlavně velmi mladým rodičkám
Nejčastěji se děti rodí předčasně v severní Africe. Až 13,4 % novorozenců přijde na svět dříve, než by mělo. Zajímavá situace panuje ve Spojených státech, kde se takto sice narodí 10,5 % dětí, každopádně opět zde existují citelné rozdíly podle barvy pleti rodiček. U Afroameričanek totiž před běžným termínem přijde na svět 14,8 % novorozenců, což je přibližně o polovinu více než u bělošek, jak vyplývá ze zprávy amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).
V Česku se děti předčasně rodí zejména velmi mladým rodičkám, anebo naopak těm ve vyšším věku. Zatímco u žen ve věku 25–29 let předčasné porody tvoří 6% podíl z celkových porodů, u rodiček ve věku 40 let a více je to 9 %, a u rodiček ve věku 19 let a méně dokonce 10 %, vyplývá to z dat Českého statistického úřadu.
Tuzemská neonatologie překonává nejen Východ, ale v mnohém i Západ
K vysoké tuzemské úrovni neonatologie pomáhá i podpora veřejnosti a organizace Nedoklubko. To potvrzuje i Silke Mader, předsedkyně Evropské nadace pro péči o novorozence (EFCNI): „V rámci spolupráce s Českou republikou jsme především v úzkém kontaktu s organizací Nedoklubko. Společně pořádáme osvětové akce pro veřejnost a rodiče. Nedávno jsem nicméně osobně navštívila několik nemocnic v Praze a měla jsem šanci přesvědčit se na vlastní oči, jak velkou cestu za poslední roky ušly. Jsou na velmi vysoké úrovni, zejména v porovnání s mnohými východními zeměmi.”
Péče o předčasně narozené děti v Česku v mnohých aspektech předčí i některé západní země. „To, co nás může odlišovat i od spousty západních zemí, je, že v 90. letech u nás došlo k odstupňování neonatologické péče. Do prvního stupně spadají všechny porodnice, do druhého 15 center intermediální péče, kde se umějí kvalifikovaně postarat o děti narozené od 31. týdne těhotenství, a do třetího 12 neonatologických center intenzivní péče, kde poskytují péči i velmi předčasně narozeným dětem. Lékaři v záchrankách tak vždy přesně vědí, kam mají matku odvézt, aby dostala potřebnou péči. Dítě pak má mnohem lepší prognózu, když se narodí, kde se narodit má,” uzavírá Žáčková.