Za kolik se volá v Evropě
Češi stále patří mezi přeborníky v drahém volání a mobilních datech
Za mobilní služby platíme víc než jiné evropské národy, to se obecně ví. Evropská komise například řadí Česko mezi čtyři suverénně nejdražší země Unie. Operátoři její loňskou zprávu kritizovali kvůli údajné neaktuálnosti. Nejnovější srovnání ale ukazují, že Česko v cenách za volání a data skutečně patří ke (smutné) špičce.
Za telekomunikace sice vydáváme jen necelá tři procenta z celkových útrat. Tedy například šestkrát méně než za jídlo a nealkoholické nápoje či devětkrát méně než za bydlení. Přesto ale ceny za volání a data budí mnoho emocí. A oprávněně. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že za „pošty a telekomunikace“ platí Češi víc než jiné národy.
„Podíl výdajů za telekomunikační mobilní služby na celkových výdajích domácností byl v Česku loni o 60 % vyšší než průměr EU. Ve srovnání s Německem byl vyšší o 65 % a ve srovnání s Rakouskem dokonce o 90 %,“ shrnuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil údaje evropského statistického úřadu Eurostat.
Ale vezměme to popořádku. Srovnávat mobilní tarify napříč různými zeměmi je věc značně komplikovaná. Ve chvíli, kdy analytici výsledky svého bádání zveřejní, již nebývá výstup aktuální, jelikož operátoři alespoň v některé ze zemí zveřejnili nové tarify, nebo změnili jejich podmínky.
„U jednotlivých operátorů dochází k častým změnám nabídky tarifů i cenových programů a s tím souvisejícího zavádění nových služeb nebo slev. Proto je obtížné získávání většiny důležitých informací potřebných k výpočtu cenového indexu veřejných telekomunikačních služeb,” upozorňuje ve své metodické příručce pro uživatele Indexů spotřebitelských cen i Český statistický úřad, který v tuzemsku tato data shromažďuje.
Dvě smutné zprávy pro české zákazníky
I přes tyto těžkosti vzniká řada respektovaných srovnání. Smutné sdělení objeví tuzemští zákazníci například ve zprávě společnosti Stategy Analytics, která zpracovává mezinárodní žebříčky podle metodiky OECD. Loni v září její experti porovnávali 5GB datové tarify. Výsledek? Češi platili osmou nejvyšší cenu z 36 zkoumaných států. Nejlevnější nabídku dat přepočtenou na paritu kupní síly analytici nalezli v Izraeli, nejdražší v Mexiku. Ze zkoumaných evropských států na tom byli hůř než Češi už jen lidé v Belgii a na Slovensku.
Ještě horší výsledky přinesla zpráva. Strategy Analytics z posledního čtvrtletí 2018, ve které analytici srovnávali nabídky pro nenáročné telefonující zákazníky, kteří měsíčně uskuteční 100 hovorů, pošlou 140 SMS zpráv a data jim stačí ve výši 0,5 GB. Ze 37 zkoumaných států byla nabídka pro tuzemské zákazníky zcela nejdražší. V nejlevnější Jižní Koreji se dala stejná služba pořídit šestkrát levněji.
K podobným - pro Čechy neveselým - výsledkům se dopracovali i experti společnosti Rewheel. Ti si stanovili několik cenových stropů a zkoumali, kolik dat si za ně mohli zákazníci loni v říjnu pořídit. Podívali se například na to, kolik dat lze koupit za 30 euro, pokud má člověk v rámci tarifu zároveň alespoň tisíc minut volání. Česko v tomto srovnání skončilo mezi státy EU jako třetí nejdražší po Řecku a Maďarsku. Tuzemští zákazníci si za méně než 30 euro mohli pořídit jen 3 GB dat. Přitom v deseti státech evropské osmadvacítky si lidé za obdobnou cenu mohli dopřát alespoň 250 GB dat (tuto hranici analytici považovali už za „neomezená data“).
Rewheel také zkoumal samotné datové tarify. Opět si stanovil hranici 30 euro. V tomto srovnání se umístilo Česko s 60 GB na desáté nejhorší pozici z 28 států EU. V desítce nejlepších států se zákazníci za tuto cenu dočkali alespoň 1000 GB, které analytici opět označili za prakticky „neomezená data”.
Česko mezi čtveřicí nejdražších v Unii
Aktuální srovnání z posledních měsíců tak ukazují, že se pozice České republiky nijak výrazně nezměnila od poslední zprávy Evropské komise k této problematice, která byla vydána loni v březnu a srovnávala data z roku 2017. Česko bylo spolu s Maďarskem, Kyprem a Řeckem zařazeno mezi čtveřici států osmadvacítky s nejdražšími mobilními službami.
Operátoři přitom zprávu Komise kritizovali, protože prý v době zveřejnění vycházela z neaktuálních dat a platily už jiné tarify. Nelíbilo se jim také, že se zpráva zabývá jen ceníkovými cenami, kdežto jejich zákazníci získávají výhodnější volání v rámci retenčních nabídek (když operátorovi oznámí, že od něj odcházejí), či v rámci takzvaných rámcových smluv – když firmy nabídnou vyjednané výhodnější tarify i svým pracovníkům a jejich rodinám v rámci zaměstnaneckých benefitů.
„Uváděná mezinárodní srovnání porovnávají pouze ceníkové ceny, nikoli kvalitu služby a už vůbec nesrovnávají míru byrokracie, která významně prodražuje výstavbu sítí,“ říká za operátory Jiří Grund, výkonný ředitel Asociace provozovatelů mobilních sítí. „Česko má nejkvalitnější pokrytí mobilním signálem LTE v rámci EU a jsme v TOP 10 zemí s nejrychlejším mobilním internetem v rámci EU. Je logické, že kvalita se promítá do ceny služby.“
Kolik Češi utrácejí za mobilní telekomunikaci
Češi průměrně utratí za telekomunikační služby asi 680 korun měsíčně, ukazují data České spořitelny o průměrných výdajích jejích klientů. Ženy utrácejí o něco více než muži – konkrétně o 20 korun měsíčně. Větší rozdíly panují mezi různě starými klienty. Zatímco lidé do 40 let měsíčně utrácejí o 100 korun více než průměr, důchodci za telekomunikační služby vydávají 520 korun měsíčně (tedy o 160 korun méně než průměr).
„Obecně platí, že výdaje na telekomunikační služby u domácností rostou společně s růstem příjmů. S jedinou výjimkou, a to jsou lidé s nejnižšími příjmy. Průměrný výdaj na telekomunikace u lidí s čistým příjmem do deseti tisíc korun činí 684 korun měsíčně. To je o 11 % více než u lidí s příjmy mezi deseti a dvaceti tisíci korun, kteří měsíčně vydají 611 korun. Pak už výdaje rostou s příjmem. Potvrzuje se hypotéza, že lidé s nejnižšími příjmy platí za telekomunikace nadprůměr,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
O důvodech lze podle něj spekulovat. Může mezi ně patřit nižší vyjednávací síla nebo neznalost, ale třeba také pracovní pozice, která člověku neumožňuje vyřizovat si soukromé záležitosti na služebním počítači nebo telefonu.
Zmíněný nepoměr ještě více vyniká v nejchudších krajích. „Nejvíce utrácí Praha (750 korun měsíčně) a střední Čechy (734 korun), ale paradoxně také Karlovarsko (718 korun). Lidé s nejnižšími příjmy na Karlovarsku zaplatí za telekomunikace dokonce 740 korun měsíčně,“ zdůrazňuje analytik České spořitelny Pavel Vaněček. Nejméně za telekomunikační služby utratí lidé na Vysočině – průměrně méně než 600 korun měsíčně.
„Pražská rodina s dětmi vydá na telekomunikace měsíčně 850 korun, zatímco stejná rodina na Vysočině utratí o dvě stě korun méně. Důchodce na Vysočině utratí průměrně 440 korun měsíčně,“ dodává Vaněček. V aplikaci České spořitelny Moje zdravé finance si zákazníci mohou své výdaje za telefon s lidmi ze stejného kraje a s podobnými příjmy porovnávat.
„V Česku stále nemá více než čtvrtina domácností naspořeno ani deset tisíc korun na pokrytí nenadálých výdajů. Ekonomové radí více spořit, jenže domácnosti často uvádějí, že nemají z čeho. Právě porovnání cen za jednotlivé položky v rodinném rozpočtu umožní identifikovat zbytečné žrouty peněz a ozdravit své finance,“ říká David Navrátil.
Obrovský rozdíl mezi cenami pro „běžné“ lidi a podnikatele
Takový přístup ale podle expertů na telekomunikační trh neobstojí. „Je tu obrovský rozdíl mezi cenou dat pro domácnosti a pro firemní zákazníky a státní organizace, které mohou datovat až za desetinu toho, co platí běžní lidé, kteří si koupí tarif v obchodě,“ říká Ondřej Malý, bývalý člen Rady Českého telekomunikačního úřadu a bývalý náměstek ministra průmyslu pro internetizaci. „Nižší cena je logická. Místo jednoho prodaného čísla jich operátor získá u malé firmy třeba dvacet. Ale ten rozdíl je obrovský.“
S kritikou se přidává i vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený. „Pultové nabídky českých mobilních operátorů jsou patrně nejpředraženější komoditou pro českého spotřebitele ve srovnání s průměrem Evropské unie. Ve srovnání se zahraničím patří mobilní služby poskytované českým zákazníkům stále k cenově nejvyšším. I ty méně výhodné nabídky poskytované zahraničními operátory většinou cenově hravě překonají tarify poskytované u nás. Tak například polský T-Mobile poskytuje tarif zahrnující neomezené volání, SMS a 5 GB dat v přepočtu za 240 Kč, zatímco u nás si za podobný tarif u T-Mobilu s menšími daty (4 GB) zaplatíme 799 Kč.“
Co by se muselo stát, aby si i čeští zákazníci mohli pořídit výhodnější mobilní tarify? „Musel by přijít nový hráč v aukci, nebo by regulátor musel stanovit drsnější podmínky pro virtuální operátory. Je tedy potřeba zvýšit konkurenční prostředí na trhu. Pomohl by také jasný politický tlak na operátory, kteří zatím zákazníkům nic moc extra nepřinesli,” říká Malý.
„Pokud mobilní operátoři nejsou motivováni k tomu, aby v rámci konkurence nabízeli zákazníkům lepší služby za výhodnějších podmínek, je na řadě zásah státu. Ten spočívá především v umožnění vstupu dalšího hráče na trh (na tom již pracuje Český telekomunikační úřad) či v zavedení takzvaných cenových stropů,“ myslí si Zelený.
Výnos operátorů: koruna za minutu volání
Kolik vlastně tuzemští operátoři získávají za minutu hovoru či přenesený GB dat? Na to dává odpověď loňská analýza Českého telekomunikačního úřadu, která se zabývala situací na trhu mezi roky 2012 a 2017. Průměrný výnos operátora z minuty volání činil předloni bez dvou haléřů jednu korunu. Nicméně firmy a podnikající fyzické osoby měly volání výrazně levnější – průměrný výnos operátorů u nich činil 76 haléřů za minutu hovoru.
Jeden GB přenesených dat pak operátorům vynášel přes 66 korun. Je ale férové dodat, že ještě v roce 2014 to bylo přes 291 korun. „Právě telekomunikace jsou snad jediné odvětví, kde dlouhodobě cena služby klesá, zatímco spotřebovávaný objem a kvalita rostou,“ argumentuje Grund z asociace mobilních operátorů.
Situace českých zákazníků se v poslední letech alespoň zčásti zlepšila, podotýká i exčlen Rady ČTÚ Malý: „Jedním z faktorů je nová legislativa, která omezuje operátory v páchání těch nejhorších zvěrstev a zrychluje přechod mezi operátory. Také tu byl přece jen nějaký politický tlak a určitá míra soutěže tu samozřejmě existuje. Zákazníci tedy mají postupně například více dat v tarifech. Ale v porovnání se zahraničím se nikam moc neposunujeme, protože ani tam trh nespí. Takže jsme pořád na chvostu Evropy.“