Odpadové hospodářství

Za průměrným Čechem v roce 2023 zůstalo 538 kilogramů komunálního odpadu. Vracet použité materiály do oběhu pomáhají kolektivní systémy

V roce 2023 jsme v Česku vyprodukovali devátý nejvyšší objem komunálního odpadu na obyvatele napříč EU, konkrétně 538 kg oproti unijnímu průměru 511 kg. A ačkoli míra cirkulárního využití materiálů u nás během dekády vyskočila z 6,9 % na 14,8 %, tento faktor při posuzování cirkularity obecně nestačí. Komunální odpad tvoří jen asi 15 % veškerého odpadu v zemi a za zlepšením mohou stát spíše statistické nebo ekonomické faktory. Hlavní příčinou naší vysoké produkce komunálních odpadů zůstává dlouhodobě levné skládkování. Cestu ven ukazují cirkulární obchodní modely a kolektivní systémy jako nástroje rozšířené odpovědnosti výrobců –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od zpětného odběru pneumatik a mobilů až po pilotní sběr nábytku. Rozvoj cirkularity v Česku nicméně může ovlivnit skutečnost, že téměř dvě třetiny Čechů snahu žít udržitelně mají pouze za podmínky, že to pro ně neznamená výrazné omezení.

Česko mělo v rámci EU v roce 2023, za který jsou k dispozici nejaktuálnější data od Eurostatu, devátý nejvyšší objem komunálního odpadu v EU na obyvatele, a to hned 538 kg. Evropský průměr přitom v daném roce odpovídal 511 kg. „Mnohé vyspělé státy nás nicméně v produkci komunálního odpadu značně předčily. Na osobu ho vůbec nejvíce (782 kg) vzniklo v Rakousku, přičemž mu sekundovalo Dánsko se 759 kg. K nejmenším producentům pak patřilo Polsko a Rumunsko,“ srovnává analytička Evropy v datech Hana Vincourová.

Podle Benjamina Haguea z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) je hlavní důvod toho, proč je Česko 9. nejvýkonnějším producentem v EU, především ekonomický: „Česko mělo dlouhodobě jedno z nejlevnějších skládkování v Evropě a do velké míry to platí dodnes, i když se skládkovací poplatky postupně zvedají. Tam, kde je skládkování drahé, se prevence vzniku odpadu, třídění i recyklace ekonomicky vyplácejí,“ vysvětluje Hague a připomíná, že levné skládkování je navíc pohodlné. „A to je dvojnásobně špatná výchozí pozice: chybí ekonomická motivace odpad neprodukovat, a zároveň není ani praktický důvod měnit zaběhnuté zvyklosti,“ dodává Hague.

Podle Českého statistického úřadu mezi rokem 2023 a 2024 dokonce množství komunálního odpadu na průměrného Čecha narostlo z 497 kg na 541 kg. „Tento nárůst byl sledován ve všech relevantních odpadových kategoriích. Největší podíl na zvýšení množství komunálního odpadu měly směsné odpady, kovový odpad a dále zejména odpad z papíru a lepenky, odpadní plasty a odpad ze dřeva,“ přibližuje rozpad Jan Cieslar z ČSÚ. Je však důležité si vždy uvědomit, že komunální odpady představují pouhý zlomek celkové produkce odpadů v ČR, největší podíl totiž zabírají odpady průmyslové, třeba ze stavebnictví. Rozdíl mezi daty z Eurostatu a ČSÚ je pak daný odlišným přístupem k metodice, dodává Cieslar: „Metodický rozdíl spočívá v odlišném přístupu při rozlišování komunálního a podnikového odpadu.“

Česku se daří v míře cirkulárního využití materiálů. To ale neznamená výhru v cirkularitě jako takové

Cirkularita bývá často výhradně spojována s principem recyklovat více materiálů, přitom jde zejména o snižování spotřeby zdrojů a maximalizaci jejich hodnoty v čase, popisuje Circularity Gap Report 2026. Jak napovídá název, ten se odvíjí od stanovení tzv. value gap, který si můžeme představit jako ekonomickou hodnotu, která se každoročně ztrácí kvůli lineárnímu „take-make-waste“ modelu hospodářství. Report výši value gap odhaduje na 25,4 bilionů eur (plus minus 4,7 bilionů eur) ročně, což odpovídá téměř 31 % celosvětového HDP, a to zejména kvůli neefektivnímu využívání zdrojů, předčasnému vyřazování výrobků a nedostatečně využívaným aktivům. „Cirkularita je obecný princip, který popisuje ekonomiku, ve které materiály co nejdéle zůstávají v oběhu a v co nejvyšší hodnotě, místo aby se po jednom použití staly odpadem. Jde tedy o celý komplexní přístup: jak věci navrhujeme, jak dlouho je používáme, jak je opravujeme, sdílíme, a nakonec recyklujeme,“ definuje cirkularitu Hague z INCIEN. Na unijní půdě má k přechodu na oběhové hospodářství pomoci Circular Economy Act (Akt o oběhovém hospodářství), který je momentálně stále ve fázi příprav a Evropská komise by jej měla předložit na podzim letošního roku.

Pokud se podíváme na míru cirkulárního využití materiálů, kterou sleduje Eurostat, najdeme Česko v jejím zlepšování naopak na evropské špici. „Míra cirkulárního využití materiálů (CMUR) vyjadřuje, jaký podíl všech materiálů spotřebovaných v ekonomice pochází z recyklace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy kolik z toho, co používáme, se vrátilo zpět do oběhu místo toho, aby se vytěžilo nebo dovezlo jako nová surovina,“ poukazuje Hague na to, že CMUR je pouze jedno z měřítek, kterým se dá sledovat, jak se nám daří k cirkularitě přibližovat, přičemž už moc neříká o prevenci vzniku odpadu, opětovném použití nebo prodlužování životnosti výrobků.

V rychlosti zlepšování hodnot CMUR je Česko dokonce třetí nejlepší v evropské sedmadvacítce. V dekádě mezi lety 2015 a 2024 došlo k nárůstu téměř o 8 procentních bodů, a to z 6,9 % na 14,8 %. Pozitivní trend u CMUR bychom však měli vnímat se zdrženlivostí: „V rámci výpočtu CMUR jsou z pohledu odpadů rozhodující ty průmyslové, stavební a komerční odpady –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ komunální odpady tvoří asi jen 15 % všech odpadů v Česku,“ upozorňuje Hague. Za nárůstem CMUR v posledních letech mohou stát i ekonomické faktory a úpravy metodiky sběru dat.

Cirkulární ekonomiku nebude možné rozběhnout, pokud podniky nic nezmění. INCIEN proto ve své publikaci z roku 2025 navrhuje jako cestu osvojení cirkulárních obchodních modelů (circular business models, CBM). Jde například o cirkulární vstupy a design nebo zpětné získávání zdrojů, reverzní logistiku a recyklaci.

Tisíc a jedna podoba kolektivních systémů

Jeden z nástrojů plnění EPR (rozšířené odpovědnosti výrobců) jako regulačního rámce v Česku ztělesňují kolektivní systémy. „Je ale důležité mít na paměti, že tyto systémy představují skutečně infrastrukturní část. Samy o sobě nenaplňují cirkulární model výrobců, nezajišťují recyklaci a zpětný návrat surovin do ekonomiky,“ upozorňuje šéfredaktorka portálu Byznys & udržitelnost Kateřina Novotná s tím, že jde o podpůrnou infrastrukturu, bez které by systém nefungoval nebo by musel hledat jiná řešení. „Z pohledu cirkulárních toků tedy kolektivní systémy plní funkci reverzní logistiky: zajišťují tok výrobků s ukončenou životností do fáze nakládání s odpady a současně spojují jednotlivé drobné toky do organizovaného systému. Navíc plní i roli takového ‚účetního‘, protože provádějí evidenci toků, a sledují tak i plnění zákonných cílů,“ doplňuje Novotná. Díky kolektivním systémům jednotliví výrobci nemusejí budovat svou vlastní odpadovou infrastrukturu.

Kolektivní systémy mají různé podoby. Největší z nich, EKO-KOM, který se soustředí na obaly, ať už plastové, papírové, skleněné nebo další obalové odpady, vznikl podle zákona o obalech. Asi každému jsou známé barevné kontejnery v obcích, do kterých se obalové odpady odevzdávají a které pod tento systém patří. Další kolektivní systémy v Česku pak vznikaly také na základě zákona o výrobcích s ukončenou životností nebo zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.

Ze zákona o výrobcích s ukončenou životností vychází další z kolektivních systémů, které v Česku fungují, a to ELTMA. Ta se již nezabývá sběrem obalů, ale zpětným odběrem pneumatik, který zastřešuje síť sběrných míst –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ typicky autoservisů a pneuservisů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kde mohou lidé ojeté pneumatiky zanechat. Zatímco se tedy zmiňované kolektivní systémy liší způsobem sběru, společné mají to, že jsou pro spotřebitele zdarma. „Náklady na správu kolektivního systému nesou výrobci, respektive dovozci, kterým kolektivní systém pomáhá plnit jejich zákonnou povinnost,“ dodává Novotná z Byznys & udržitelnost. „ELTMA vznikla jako inovativní platforma pro plnění zákonných povinností výrobců a dovozců pneumatik. Důrazem na hospodárnost, udržitelnost a vzájemně prospěšnou spolupráci výrobců, dovozců, prodejců, obcí, míst zpětného odběru, zpracovatelů i dalších subjektů přispíváme k efektivnímu fungování systému nakládání s odpadními pneumatikami, přičemž naším cílem je zajišťovat zpětný odběr hospodárně, udržitelně a v souladu s platnou legislativou,“ popisuje Radim Filák z ELTMA. „V praxi organizujeme svoz a zpracování pneumatik z míst zpětného odběru zapojených do sítě ELTMA. Pneumatiky jsou pak předávány smluvním zpracovatelům, kteří byli vybráni na základě výběrového řízení. Financování systému je zajištěno prostřednictvím účastnických příspěvků.“

Soutěž pro děti i dospělé: cesta, jak mezi lidmi zlepšit povědomí o kolektivních systémech

Pro fungování kolektivních systémů je klíčové, aby se o nich mezi lidmi vědělo. I v případě zpětného odběru pneumatik stále v tomto povědomí existují mezery. Společnost ELTMA se tak snaží veřejnost edukovat třeba cestou soutěže „Pneu na cestě za lepším“, v rámci které se utkávají týmy ze škol, kroužků, týmy za obec nebo i hasičský sbor v tom, kdo dokáže kreativněji a s dopadem zpracovat téma kam s ojetými pneumatikami – a to třeba formou videa, komiksu, naučné stezky nebo třeba eko nástěnky ve škole. „Cílem soutěže je motivovat děti i dospělé, aby se aktivně zapojili do osvěty v oblasti nakládání s pneumatikami ze zpětného odběru a zamysleli se nad tím, co se s nimi děje po skončení jejich životnosti,“ přibližuje Radim Filák z ELTMA. „Při hodnocení bude porota posuzovat především srozumitelnost sdělení, originalitu, kreativní zpracování i to, zda se soutěžnímu týmu podařilo do projektu zapojit své okolí.“

Opětovnému využití mobilů současná doba příliš nepřeje

Sociální rozměr přidává do zpětného odběru zařízení projekt Remobil zaměřený na použité mobilní telefony. „Pokud mobil odevzdáte například ve sběrném dvoře, jeho další využití je výrazně omezené, což je rozdíl oproti odevzdání do projektu Remobil. Na rozdíl od velkých domácích spotřebičů, u nichž se sběr plní relativně snadno, jsou mobilní telefony drobné, a lidé je proto často nechávají ležet v šuplících. V Remobilu k nim ale přistupujeme jinak – zůstávají v režimu výrobků a každý telefon individuálně posuzujeme z hlediska dalšího využití,“ popisuje manažer projektu Jiří Šmejkal. Remobil nejčastěji hledá využití na náhradní díly, v menší míře pak jde zařízení opravit a znovu použít jako celek. Až teprve poté přichází na řadu recyklace.

Šmejkal nicméně připomíná, že v současné době opětovnému využití mobilů příliš nepřeje trh: „Nové telefony jsou levné, výkonné a snadno dostupné, takže lidé častěji volí koupi nového zařízení než opravu. O to větší smysl má využití na náhradní díly, které mohou pomoci prodloužit život jiným zařízením. Součástí projektu je také bezpečná likvidace dat. Vedle environmentálního přínosu spolupracujeme se sociálními podniky, které zapojují osoby znevýhodněné na trhu práce. Každý odevzdaný telefon navíc podpoří dobročinnost částkou 10 korun,“ uzavírá Šmejkal.

Do cirkularity mobilních zařízení jsou pak zapojení i samotní mobilní operátoři, kteří nové mobily poskytují. T-Mobile je spolu s Remobilem a také dalším z kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení Asekol zapojený do projektu Zrecyklujtel: „S prodejem mobilních technologií jde pro nás ruku v ruce i odpovědnost za dopad jejich životního cyklu na přírodu i společnost. Bohužel pouze 10 % telefonů se potom, co doslouží, dostane k recyklaci. Proto jsme se právě na podporu recyklace zaměřili a vysloužilé mobilní telefony je možné jednoduše odevzdat nejen na všech našich prodejnách, ale také na akcích, které spolupořádáme. Všechny tyto telefony pak končí u Remobilu, čímž je zaručeno jejich maximální využití,“ dodává Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile.

V rámci pilotního projektu na sběr použitého nábytku se vybralo nejvíce koberců

Cenný vhled do toho, na čem je potřeba zapracovat v rozvoji budoucích EPR systémů, přinesly výsledky pilotního projektu Nábytek v oběhu. Ten probíhal ve spolupráci s obcemi a městy přibližně po tři měsíce na jaře 2025, přičemž se během něj podařilo shromáždit téměř 5 200 kusů nábytku. Podle Michaely Streichsbierové ze společnosti Cyrkl, která v projektu zastávala funkci koordinátorky, bylo při vyhodnocení jedním z nejpřekvapivějších zjištění to, jak výrazně byly mezi kategoriemi nábytku zastoupené jak ty vyrobené z komplikovaných materiálů, tak ty velkoobjemové: „Mezi nejčastěji odevzdávané položky patřily koberce, těch se podařilo shromáždit 676 kusů, židle s 581 kusy a matrace s 546 kusy. Právě koberce a matrace přitom dnes pro města představují významnou výzvu. Zabírají velký objem ve sběrném systému, obtížně se skladují, komplikovaně se třídí a ve většině případů končí jako objemný odpad bez dalšího materiálového využití.“

Streichsbierová pak poukazuje na nezbytnost dostatečné infrastruktury: „Nábytek je specifický nejen svou velikostí a hmotností, ale také nároky na přepravu, krátkodobé uskladnění, případnou opravu a v některých případech i hygienické posouzení. V rámci pilotního projektu bylo až 20 % nábytku vyhodnoceno jako vhodných pro další využití. Reálně se ale podařilo vrátit do oběhu pouze 8 %,“ uzavírá Streichsbierová s tím, že aby se existující potenciál v Česku podařilo využít ve větším měřítku, je nutné rozšířit sběrnou síť, posílit opravárenské a logistické kapacity a vytvořit stabilní systém financování re-use center.

Aby byl výrobek udržitelný, musí být ze znovuvyužitelných materiálů, myslí si 71 % Čechů

Podle průzkumu, který proběhl na přelomu let 2023 a 2024 pod projektem Chytře & udržitelně, přitom většina Čechů netuší, k čemu obecně re-use centra slouží. Jak uvádí tisková zpráva MŽP, pouze 7 % respondentů někdy osobně takové zařízení navštívilo. Dokonce 71 % z dotázaných pak nikdy nic neupcyklovalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy opětovně nevyužilo předměty a materiály, které byly jinak na vyhození nebo by zchátraly.

Tento výzkum mapoval také postoje Čechů ke spotřebě oblečení. Až 37 % dotázaných si jednou měsíčně nějaké nové oblečení koupí, přičemž 35 % Čechů si nové kousky nejčastěji pořizuje v řetězcích fast fashion. Snahu zvýšit recyklaci textilií pak odráželo zavedení povinného sběru textilu, které odstartovalo na začátku roku 2025. Součástí každé obce se tak stalo místo pro odevzdání textilu či obuvi. Tato povinnost s sebou nicméně přinesla problémy, jak potvrzuje mimo jiné Olga Dočkalová ze Svazu měst a obcí ČR: „Před zavedením povinného sběru lidé do kontejnerů na textil odevzdávali převážně použitý textil, který mohl být ještě opětovně využitý např. k charitativním účelům. Po zavedení povinnosti a díky medializaci, občané od roku 2025 odevzdávají do kontejnerů také roztrhaný a poškozený textil, který by měl jít na recyklaci. Bohužel recyklační kapacity chybí nejen v ČR, ale i v celé Evropě. Kvalita vysbíraného použitého textilu se tímto razantně zhoršila,“ uvádí Dočkalová a připomíná, že nová pravidla jsou navíc na úkor samotných obcí, kdy se vše prodražilo zejména malým obcím, které celý systém v současnosti dofinancovávají.

Pozitivnější trend v oblasti reuse nicméně ukazuje první souhrnný report Reuse federace, který naznačuje rostoucí vývoj, co se týče celkového počtu věcí předaných ke znovupoužití. Zatímco mezi lety souběžně přibývalo organizací, které o vybraném materiálu reportovaly, vývoj množství probíhal následovně: v roce 2022 reuse organizace předaly k dalšímu použití přes 222 tisíc kusů, v roce 2025 to ale již bylo přes 540 tisíc kusů ke znovupoužití.

Archetyp Čechů jako pragmatiků, kteří k udržitelnosti a cirkularitě sice chtějí přispět, ale nesmí to pro ně znamenat větší omezení, potvrzují data výzkumné agentury Ipsos. Ta ukazují, že zatímco pouze 10 % lidí v Česku je ochotných žít udržitelně i za cenu vyšších nákladů a menšího pohodlí, téměř dvě třetiny lidí (63 %) sice snahu žít udržitelně má, ale pouze za podmínky, že to pro ně neznamená výrazné omezení. Dalších 17 % respondentů pak uvedlo, že by udržitelně žít chtělo, ale není to pro ně praktické. Data Ipsos ale zároveň ukazují, že cirkulární vlastnosti výrobků Češi považují za jedno z nejdůležitějších kritérií jeho udržitelnosti: hned podle 71 % dotázaných Čechů totiž aby výrobek bylo možné považovat za udržitelný, musí být vyrobený z v budoucnu využitelných materiálů.