Klima vs. sport a zdraví

Horko loni zasáhlo 95 % Evropy. Mění to, jak, kdy a jestli vůbec můžeme sportovat

Klimatická změna komplikuje sportování hned v několika ohledech. Nejenže se naše planeta za posledních 150 let oteplila v průměru o 1,5 °C, ale vyšší teploty znemožňují sportovcům sportovat tak, jak byli dříve zvyklí. Utkání se kvůli vedrům často přesouvají do klimatizovaných hal, termíny slavných klání se posouvají, sněhovou pokrývku nahrazuje umělý sníh a vodáci se potýkají i s klesajícími hladinami řek. Vedra s sebou nesou i přímá zdravotní rizika. V prvních dvaceti letech 21. století způsobilo horko na 489 tisíc úmrtí po celém světě. Nejvíce se přitom ze všech kontinentů otepluje Evropa.

Za posledních 150 let se planeta oteplila přibližně o 1,5 °C. Od nástupu průmyslové revoluce na světě vlivem lidské činnosti stoupá teplota všude po světě, což kromě NASA potvrzuje i evropský kosmický program Copernicus. „Počet lidí vystavených horku roste po celém světě a ačkoliv bychom si mohli myslet, že jde o problém zejména rovníkových zemí, opak je pravdou. Právě Evropa se totiž otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety a navíc jde o dlouhodobý trend. Jen v roce 2025 zaznamenalo až 95 % kontinentu podle vědecké zprávy Generálního ředitelství Evropské komise pro obranný průmysl a vesmír nadprůměrně vysoké teploty,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. V Česku se navíc teplota v období 1961–2025 zvýšila o 2,3 °C, jak uvádí Fakta o klimatu.

Horko z kraje současného tisíciletí způsobovalo 489 tisíc úmrtí každý rok

To není abstraktní statistika. Znamená to více tropických dní, delší vlny veder a více nocí, kdy se tělo nestihne ochladit. To neznamená jen, že vám ráno bude větší teplo, než jste zvyklí, nese to s sebou i jednu velmi smutnou statistiku. Nejtvrdším dopadem stále se zhoršujících veder je totiž úmrtnost. Podle Světové zdravotnické organizace připadalo v letech 2000–2019 celosvětově každý rok přibližně 489 tisíc úmrtí souvisejících s horkem. A 36 % z nich připadalo právě na Evropu.

Problém je čím dál intenzivnější, což se samozřejmě nejvíce promítá v nejzranitelnější části populace. „Nejohroženější skupinou jsou senioři, malé děti, těhotné ženy, lidé s nadváhou, vysokým krevním tlakem nebo srdečními chorobami a také pacienti užívající některé léky. U lidí, kteří mají dlouhodobé zdravotní problémy například s tlakem, doporučuji pravidelně využívat tonometr na měření tlaku a upravovat tak dávky léků v závislosti na vývoji naměřených hodnot,“ vysvětluje a upozorňuje Michal Sojka z České lékařské komory. U lidí starších 65 let vzrostla úmrtnost spojená s horkem mezi obdobími 2000–2004 a 2017–2021 zhruba o 85 %. Evropská data jsou ještě konkrétnější. Letošní zpráva Lancet Countdown pro Evropu zjistila, že počet úmrtí přičitatelných horku vzrostl v 820 z 823 sledovaných regionů. To znamená prakticky na celém kontinentě. Jen za rok 2024 si horko v Evropě vyžádalo odhadem 62 tisíc obětí a počet výstrah před extrémním horkem se podle stejné zprávy zvýšil více než trojnásobně.

Riziko se přitom netýká jen seniorů. „Jen loni vyhledalo kvůli účinkům horka a slunečního záření lékařskou pomoc 1 277 klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny. Léčba stála téměř 2,4 milionu korun a u 61 pacientů si vyžádala akutní hospitalizaci,“ vyčísluje Michal Sojka a doplňuje, že je v horkých dnech nutné nejen dodržovat pitný režim s dostatkem minerálů, ale omezovat i alkohol a kofein, efektivně se chránit před sluncem, nepřehánět to s klimatizací a vyhýbat se přílišné námaze. Vysoké teploty zhoršují kardiovaskulární obtíže, narušují spánek, snižují kognitivní výkon a v kombinaci s vysokou vlhkostí dokážou ohrozit i trénované sportovce. A právě na sport má klima také často drtivé dopady.

Teploty přes 27,8 °C zvyšují fyzickou neaktivitu o 1,5 %

Ačkoliv selská logika praví, že slunečné dny vybízejí k aktivitě, i to má své limity. Podle studie Lancet Global Health z března tohoto roku zvyšuje každý měsíc s průměrnou teplotou nad 27,8 °C fyzickou neaktivitu celosvětově o zhruba 1,5 procentního bodu. Méně pohybu znamená více kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu, některých druhů rakoviny i duševních potíží. Do roku 2050 by podle modelu mohla takto snížená aktivita souviset s 470 až 700 tisíci předčasnými úmrtími ročně (především v chudších státech).

Výrazná rizika s sebou nese i to, že během horkých dní přesto sportujeme. Maratony běžně doprovázejí titulky o kolabujících běžcích, roste riziko úpalu a rychleji dochází k vyčerpání. „Na vedro se dá částečně připravit, a to před závodem dostatečnou hydratací, vyhnutím se alkoholu, lehkou snídaní a ochlazením před závodem,“ vysvětluje profesorka Eliška Sovová, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace ve Fakultní nemocnici Olomouc. Způsobů, jak dopady horka zmírnit, je podle lékařky hned několik: „Důležité je správné oblečení, pokrývka hlavy, sluneční brýle, opalovací krém s vysokým faktorem. Během závodu pak je nutné dodržovat správnou hydrataci, pít, i když není žízeň, chladit tělo a hlavu a přizpůsobit tempo náročným podmínkám. Po závodě je třeba opět dobře hydratovat a vychladnout. Pokud se objeví nějaké varovné příznaky, jako je závrať, zmatenost, bolesti hlavy nebo zvracení, je nutné okamžitě vyhledat lékařské ošetření,“ radí Eliška Sovová.

Českým sportovním klubům chybí prostředky pro přípravu na klimatickou změnu

Klimatická změna již není pro sportovní svět vzdálenou hrozbou. Již nyní ovlivňuje, jak, kdy a kde se soutěže konají. Míčové hry se často přesouvají do klimatizovaných hal, startovní časy závodů se přesouvají na dřívější (nebo naopak výrazně pozdější) hodiny, zimní sporty se spoléhají na technický sníh atd. Komplikace potvrzuje i Jiří Uhlíř, manažer komunikace České unie sportu: „Sportovní areály se s vlnami veder vyrovnávají stále obtížněji. Dlouhodobě totiž čelí nejen rostoucím nákladům na energie, ale také nedostatku prostředků na jejich modernizaci a adaptaci na měnící se klimatické podmínky. Řada sportovišť vznikla před několika desítkami let a dnes by potřebovala investice do závlahových systémů, hospodaření s dešťovou vodou, stínicích prvků nebo celkové rekonstrukce. Jenže podle letošního průzkumu České unie sportu nemá 65 procent klubů dostatek prostředků ani na běžný provoz a údržbu sportovišť a 76 procent klubů uvádí, že jejich areály vyžadují zásadní investice. V praxi to znamená, že kluby často improvizují – přesouvají tréninky do ranních nebo večerních hodin, omezují zátěž sportovců nebo zvyšují péči o hrací plochy. Dlouhodobě ale bez systémové podpory nebude možné sportovní infrastrukturu na extrémní počasí dostatečně připravit,“ vysvětluje Jiří Uhlíř.

Podle Romana Kumpošta, místopředsedy Českého olympijského výboru, se však klimatická změna do pořádání Olympijských her propisuje jen minimálně. „ZOH 2026 byly umístěny v klasických horských střediscích, které jsou i každoročním centrem zimních sportů a soutěží. Pokud dochází k posunu přírodní sněhové hranice, je to v současnosti kompenzováno kvalitní technologií technického zasněžování. Ten je používán stále častěji i ve střediscích a lokalitách, kde je dostatek přírodního sněhu, a to proto, že příprava tratí a sjezdovek je s technickým sněhem jednodušší a pro lyžaře i bezpečnější. A to jak pro rekreační, tak i závodní lyžování. Je těžké říci, zda se používá více technického sněhu z důvodu klimatické změny,“ vysvětluje Kumpošt.

Dopady už dnes pociťují i amatérští sportovci

Někteří sportovci však už sami tlačí na změnu. Kampaň Adapt2Win, kterou podporuje přes 40 atletů od fotbalistů po surfaře, vyzývá světové lídry, aby do adaptace na klima investovali okamžitě. Klimatická změna totiž mimo jiné přináší i menší sněhovou pokrývku, což komplikuje zimní sporty, nižší hladiny řek pro vodní sporty či sucho, nebo naopak povodně, které znemožňují třeba fotbal. Kromě toho, že se některých sportů můžeme účastnit s většími obtížemi, u některých to nejde vůbec. To platí i u amatérského sportu, u kterého lidem často chybí i trénink, kterým by se mohli na podmínky způsobené změnou klimatu připravit.

Jakékoliv technické adaptace na změnu klimatu, jako je například umělý sníh, však zcela nevyřeší skutečnost, že v jejich důsledku bude čím dál častěji docházet třeba ke zmíněným úmrtím způsobeným horkem. Pokud chceme předejít problémům, na které se můžeme adaptovat pouze omezeně, neobejde se to bez snižování těch emisí, které klimatickou změnu způsobují – tedy hlavně CO₂. Jak adaptace, tak snižování emisí jsou bezesporu finančně náročnou, ovšem pro naše zdraví nezbytnou záležitostí.