Zdraví v Evropě

Češi i další Evropané žijí stále déle. Umíráme později než Američané

Češi nejčastěji umírají na rakovinu slinivky a ledvin. Celkově ale rakovina zabíjí méně lidí než dříve. Platí to pro celou EU. Dožíváme se také stále vyššího věku. A i s menšími výdaji na zdravotní péči máme větší naději na dožití než Američané.

Několik dobrých zpráv na začátek: Žijeme zdravěji. Nezanedbáváme tolik prevenci. Lékařská péče se zlepšuje. A tak častěji přežíváme první infarkty i první ataky rakoviny, zejména jsou-li včas diagnostikovány. S tím souvisí i fakt, že se dožíváme stále vyššího věku. „Naděje dožití při narození v průběhu minulého století prudce vzrostla v důsledku řady faktorů, včetně snížení dětské úmrtnosti, zvýšení životní úrovně, lepšího životního stylu a lepšího vzdělávání, jakož i pokroku ve zdravotnictví a medicíně,” komentují zdraví na starém kontinentě experti evropského statistického úřadu Eurostat. A z jejich aktuálních dat vyplývá, že pozitivním směrem pokračoval vývoj i během posledních dvou desetiletí.

Tři čtvrtiny života ve zdraví

Jedna věc je dožít se vysokého věku. A druhá prožít ho co nejkvalitněji, ideálně bez obtěžujících vážných nemocí. Evropští demografové a statistici proto sledují i takzvanou zdravou délku života - tedy kolika let se lidé dočkají v dobrém zdraví. Poslední data ukazují, že předloni narozené evropské dívky by ve zdraví měly strávit průměrných 63,1 roku z celkových 83,5 roku, kterých mají šanci se dožít. V dobrém zdraví by tak měly užívat zhruba tři čtvrtiny života. Pro předloni narozené evropské chlapce demografové odhadují, že ve zdraví budou žít 63,3 roku. Jelikož jejich střední délka života činí 78,3 roku, v dobrých podmínkách stráví čtyři pětiny své pozemské existence.

Jak na tom budou lidé, kteří se již dostali do důchodového věku a zatím je nepřepadla žádná závažná choroba? Evropské dámy čeká po 65. narozeninách průměrně ještě 9,4 roku života ve zdraví, evropské pány pak 9,6 roku. České penzistky a penzisti na tom bohužel tak dobře nejsou. Tuzemské dámy by ve zdraví měly strávit 8,5 roku (tedy o rok méně než jejich evropské souputnice) a páni pak 7,6 roku (o dva roky méně než ostatní evropští muži). Ještě více vynikne rozdíl, pokud se srovnáme se severskými národy, třeba s nejlepšími Norkami a Nory (15,9 roku ve zdraví po 65. narozeninách). Ze členských zemí Evropské unie pak dominují Švédky (15,8) a Švédi (15,4).

Umíráme míň a později

Jak již bylo zmíněno, za poslední desítky let se výrazně snížila úmrtnost. Tedy ukazatel, který podává informaci o tom, kolik lidí skoná v přepočtu na sto tisíc obyvatel. Takzvaná standardizovaná úmrtnost podle nejaktuálnějších srovnatelných čísel z roku 2016 činila v EU 1002 osoby na každých 100 tisíc obyvatel osmadvacítky. Přitom ještě v roce 2004, když vstupovala do Unie i Česká republika, se jednalo o dvě stovky lidí víc. Jak je to možné? „Existuje úzký vztah mezi prodlužující se délkou života (ukazatelem naděje dožití) a mírou úmrtnosti (zejména standardizovanou). Zvyšování délky života může být důsledkem prevence, ochrany zdraví, zlepšování zdravotní péče a tak dále,” komentuje statistiky Ondřej Májek z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS).

V České republice podle Eurostatu nyní umírá 1206 obyvatel na každých sto tisíc. Jen pro srovnání: v roce 1994 to bylo o šest set lidí víc, v roce vstupu do EU pak 1541. „Úmrtnost v ČR je v mezinárodním srovnání spíše nadprůměrná,” hodnotí aktuální čísla experti ÚZIS. „Nejvyšší úmrtností se vyznačují země jako Litva, Lotyšsko a Bulharsko u mužů, což je dáno zejména vysokou úmrtností na nemoci oběhové soustavy a na vnější příčiny. U žen se pak s vysokou úmrtností setkáváme u Bulharska, Maďarska a Rumunska.” Naopak nejnižší úmrtnost vykazují země jako Francie, Švýcarsko, Španělsko, Lichtenštejnsko a Itálie. „Ve srovnání s těmito zeměmi je v ČR vysoká především úmrtnost na nemoci oběhové soustavy, kde hodnoty úmrtnosti pro ČR dosahují zhruba trojnásobku hodnot zaznamenaných ve Francii,” poznamenávají experti ÚZIS.

Na tomto místě nelze pominout jeden metodologický detail: onu „standardizovanou” úmrtnost evropští statistici uvádějí, protože umožňuje nezkreslené srovnání populací, které se liší věkovou strukturou. V zemích s větším zastoupením starších osob totiž logicky umírá víc lidí než ve státech s mladší věkovou strukturou. Pro mezinárodní srovnání se tedy využívá standardizovaná úmrtnost, která se přepočítává na standardní evropskou populaci.

Co nás kosí? Nejvíc nemoci oběhové soustavy

Zdaleka nejčastějšími příčinami smrti v Evropě jsou nemoci oběhové soustavy. Počítají se mezi ně choroby související s vysokým krevním tlakem, cholesterolem, cukrovkou a kouřením. Když se podíváme na jednotlivé diagnózy, nejčastěji se umírá na ischemické choroby srdeční, které způsobuje nedokrvenost srdeční svaloviny, a cévní mozkové příhody. Například zmíněné ischemické choroby srdeční byly v roce 2016 příčinou 119 úmrtí na 100 tisíc obyvatel v celé osmadvacítce. Nejvíc lidí kosily v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku a na sousedním Slovensku. Českých 287 úmrtí na 100 tisíc obyvatel je výrazně nadprůměrné číslo. Zejména ve srovnání s evropským premiantem Francií, kde na tyto choroby umírá pouze 47 lidí na 100 tisíc obyvatel ročně. Nicméně i zde je vhodné dodat, že česká čísla za poslední roky výrazně klesla. V roce 1994 na choroby srdce umíralo 494 lidí na každých 100 tisíc obyvatel, v roce vstupu do EU pak 317 lidí. Na akutní infarkty myokardu, které jsou jednou z forem ischemických chorob srdečních, nejvíce umírají Rumuni (107), Češi jsou s 52 úmrtními na 100 tisíc obyvatel přesně uprostřed pole zemí Evropské unie. V cévních nemocích mozku pak neslavně vítězí Bulhaři (304), Čechů na mozkové příhody umírá 105 na každých 100 tisíc obyvatel.

Rakovina na druhém místě

Druhou nejčastější příčinou úmrtí je rakovina. V roce zapříčinila v Evropě průměrných 259 úmrtí na 100 000 obyvatel. Zhoubnými novotvary byli nejvíce postiženi obyvatelé Maďarska, Chorvatska, Slovenska a Slovinska, kde v jejich důsledku umíralo více než 300 osob na každých 100 obyvatel obyvatel. I v těchto úmrtích je Česko nad průměrem Unie s 277 zemřelými. Poněkolikáté je nutné poznamenat, že i tato čísla klesají - v roce 1994 zhoubné novotvary zabíjely 389 lidí z každých 100 tisíc Čechů, při vstupu do EU to bylo 370.

Bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a senátor Jan Žaloudík ale upozorňuje na úskalí celkových zprůměrovaných čísel za všechny diagnózy rakoviny. „Máme diagnózy, jako je karcinom prsu, kde díky screeningu sice narůstá výskyt, ale klesá mortalita. Vedle toho máme nádory slinivky břišní, kde se i přes veškeré úsilí mortalita nemění. A pak jsou diagnózy jako je rakovina žaludku, kde mortalita za dvacet let klesla skoro o 40 procent, aniž bychom pro to medicínsky cokoli významně udělali,” poznamenává. Podstatné je dle něj analyzovat jak jednotlivé diagnózy, tak i to, zda byly nemoci zachyceny v časných stádiích. Proto apeluje na občany, aby chodili na komplexní preventivní prohlídky. Například u rakoviny prsu se ukazuje, že screening rozhodně dává smysl.

Z jednotlivých diagnóz zhoubných novotvarů Evropany nejvíc kosí rakovina plic, stojí za 54 úmrtími na 100 tisíc obyvatel. Druhým největším zabijákem je rakovina tlustého střeva a konečníku (standardizovaná úmrtnost ve výši 30). Nejvíc řádí v Maďarsku se 54 úmrtími na 100 tisíc obyvatel, Chorvatsku (52) a na Slovensku (50). Česko je se pak s 36 úmrtími nad průměrem osmadvacítky. S tím, jak bude populace stárnout, ale lze předpokládat, že zhoubných nádorů bude přibývat. A lidé na ně budou více umírat. Drsně řečeno - na něco lidé zkrátka skonat musí. „Řeknu úplně s jistotou, že kdybychom žili všichni třeba do 120 let, tak budeme víc a víc umírat na nádory,” poznamenává onkolog Žaloudík.

Kde žijí „premianti“ jednotlivých nemocí

Z dat Eurostatu lze vyčíst i podrobnější údaje o dalších diagnózách a jejich skupinách. Uvádí jich celkem osm desítek. Česko vyčnívá především v rakovině slinivky břišní a zhoubných nádorech ledvin. Ve standardizované úmrtnosti na obě diagńozy nám patří smutné druhé místo mezi 28 státy Unie. Sousední Slováci zase neslavně dominují ve zhoubných novotvarech rtu‚ dutiny ústní a hltanu. A Němci jsou třetí v úmrtnosti na nemoci ledvin a močovodů.

Levné a kvalitní zdravotnictví

Abychom ale nekončili depresivně: lze najít řadu diagnóz, se kterými se Češi potýkají velmi dobře. Například máme čtvrtou nejnižší standardizovanou úmrtnost v těhotenství, během porodu a v šestinedělí. Stejně tak jsme čtvrtí nejlepší v nízkém počtu úmrtí na žloutenku a její následky. Osmou nejnižší standardizovanou mortalitu vykazujeme i u rakoviny prsu. A úplně nejméně ze všech zemí Unie se u nás umírá na vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality. Navíc se ukazuje, že tuzemská lékařská péče jako celek není jen kvalitní, ale i velmi efektivní při relativně nízkých nákladech. Ukazuje na to srovnání naděje dožití a výdajů na zdravotní péči v poměru k hrubému domácímu produktu.

„Češi se dožívají vyššího věku než Američané, a to při méně než polovičních nákladech na zdravotnictví,” komentuje statistiku David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. Poukazuje tak na fakt, že Američané na zdravotnické služby, prostředky a léky ročně vydají částku, která odpovídá více než 17 % amerického HDP. Naděje na dožití při narození přitom činí 78,6 roku, což je o půl roku méně než v Česku, kde se ve zdravotnictví ročně utratí 7 % HDP. Do částky se započítávají výdaje v rámci veřejných systémů financování i soukromé zdroje, jako je nepovinné zdravotní pojištění a přímé výdaje domácností či firem.