Rekultivace uhelných regionů

Potenciál zelené energie na uhelném Severozápadě: výkonem může nahradit celý jaderný blok

Obnovitelné zdroje (OZE) jsou v Česku spíše popelkou – nemáme celoročně slunečné dny ani větrná pobřeží. Výhledu na stabilní energetickou budoucnost Česka navíc nepomáhají ani regiony, ve kterých brzy skončí těžba uhlí. Účinné propojení těchto faktorů však může být pro Česko přínosem. Místa povrchové těžby v Ústeckém a Karlovarském kraji jsou na čele žebříčku evropských lokalit vhodných k instalaci obnovitelných zdrojů a jejich instalovaný výkon může přesáhnout půl gigawattu.

Česko je v produkci i využití uhlí stále jedním z hlavních aktérů na evropské scéně. Stojí ale na prahu změn, které s sebou nutně přinesou nejen proměnu našeho energetického systému, ale i velké části naší země. Otázka ukončení spalování uhlí se neomezuje jen na elektrárny nebo změnu technologií. Jsou tu i tzv. uhelné regiony, kde docházelo či stále dochází k těžbě, a je na místě ptát se, jak budou tyto regiony vypadat v éře „po uhlí“.

Čisté technologie namísto špinavých dolů

V Evropě je celkem 42 uhelných regionů. Nejvíce jich najdeme ve Velké Británii (11 uhelných regionů), Německu (8 uhelných regionů), Polsku (6 uhelných regionů) a Španělsku (5 uhelných regionů). V Česku jsou uhelnými regiony 3 kraje: Moravskoslezský kraj a Ústecký a Karlovarský kraj (společně tvoří region Severozápad), které už několik desetiletí vedou smutnou statistiku nejvyšší nezaměstnanosti v Česku. Podle studie, kterou zpracovalo v roce 2020 Společné výzkumné centrum (JRC) Evropské komise, existuje ale právě v těchto regionech velký potenciál k využití moderních, čistých technologií pro jejich transformaci. Studie analyzovala možnosti instalace obnovitelných zdrojů energie, jako jsou větrné, solární či geotermální zdroje a jejich potenciál pro nahrazení výpadku výroby elektřiny po ukončení spalování uhlí. JRC se ve své studii zabývalo i možnostmi zlepšení energetické účinnosti a velkou pozornost věnovalo tvorbě nových pracovních míst v uhelných regionech.

A co lidi? Budou mít kde pracovat?

Podle JRC je dnes v EU kolem 200 tisíc pracovních míst přímo navázaných na uhlí – ať už se jedná o jeho těžbu nebo spalování. Těchto 200 tisíc pracovních míst v horizontu desetiletí zanikne a teď se řeší, jak je nahradit. Ve většině analyzovaných regionů by implementace nových technologií a investice do solárních, větrných či bioenergetických zdrojů byla schopna nahradit 100 % zaniklých pracovních míst, nebo dokonce jejich původní počet překročit.

To se však nepotvrdilo ve dvou českých uhelných regionech, kde studie odhaduje potenciál zaměstnanosti na 2 327 nových pracovních míst v regionu Severozápad a na 631 pracovních míst v Moravskoslezském kraji, což nepokrývá ani 90 %  zaniklých pracovních míst po ukončení těžby a spalování uhlí. To ale samozřejmě neznamená, že by se tyto regiony neměly podílet na zelené přeměně, naopak. Právě obnovitelné zdroje energie vyžadují vysokou míru fyzické práce – ať už při instalaci nebo správě, a mají tak násobně vyšší potenciál než například zdroje jaderné, náročné na investiční náklady. Nejvíce pracovních míst v českých uhelných regionech by podle studie mohlo vzniknout do roku 2030, a to v odvětvích spojených s instalací větrných zdrojů.

To potvrzuje i analytik České spořitelny Radek Novák, podle nějž by nezaměstnanost závratně narůst neměla: „Samotný přechod z uhelné energetiky na zelenou velký vliv na zaměstnanost mít nebude. Pokud by se ale podařilo českým firmám přítomným v regionu rozjet projekty s vysokou přidanou hodnotou, tak by do regionů mohlo přijít více vzdělaných lidí, kteří by tam utráceli své platy a místní firmy by zde mohly reinvestovat své zisky.” Přechod by tak naopak mohl hrát ve prospěch regionů, nicméně to by se patrně neobešlo bez podpory státu. „Stát tak musí zamířit připravované dotace zejména tímto směrem,” dodává Novák.

Finanční podpora je klíčová

Například Řecko v roce 2019 oznámilo úplný odklon od spalování uhlí do roku 2028 a do roku 2023 útlumu elektráren ve výši 82 %  instalovaného výkonu. Tak ambiciózní plán si žádá dostatek finančních prostředků, proto částka z Fondu spravedlivé transformace pokryje jen 10 % plánovaných investic, zbytek (5 miliard eur) tvoří peníze, které se rozhodlo Řecko investovat samo. Ústředním bodem transformace je přitom podpora samotných zaměstnanců.

Asociace pro mezinárodní otázky k tomu ve svém materiálu Spravedlivá transformace: Co se povedlo v zahraničí (2021, str. 11–12) uvádí: „Řecký plán zdůrazňuje, že lidé a jejich dovednosti budou klíčem pro úspěšnou transformaci, a věnuje jim velkou pozornost. Plánu předcházela podrobná analýza současného stavu pracovní síly, dovedností pracovníků a potřebných dovedností na nových pracovních místech. Z toho vychází i podrobné odhady, jaké jsou potřeby a možnosti rekvalifikace a kolik nových zaměstnanců region potřebuje. Dále se věnuje rekvalifikaci, jejíž součástí je nejen výuka nových dovedností, ale i celková podpora zaměstnanců při určení vhodné pozice, výběru kurzů a přípravě na pohovor, včetně psychologické podpory.” S trochou nadsázky se dá říct, že z inženýrů a fyziků se tak mohou stát architekti, vědci, výzkumníci a z nekvalifikovaných pracovníků třeba farmáři nebo pomocná síla.

Jaký potenciál skrývají uhelné regiony?

Studie JRC analyzovala detailně potenciál uhelných regionů z pohledu fyzických omezení a podmínek pro instalaci těchto zdrojů: větrných, solárních (instalovaných na zemi i střešních), bioenergetických (spalování biomasy při využití odpadu ze zemědělské produkce nebo lesního hospodářství, produkce bioplynu anaerobní digescí a také spalování odpadu), geotermálních a technologií pro zachycování uhlíku. Pro dodržení evropského cíle uhlíkové neutrality v roce 2050 by bylo nutné instalovat na území Evropy nové bezemisní zdroje s kapacitou kolem 3 tisíc GW. Podle JRC by bylo možné při maximálním využití technického potenciálu čistých technologií uspokojit více než polovinu této projekce pouze v uhelných regionech Evropy.

České uhelné regiony ovšem ve srovnání s jinými nejsou nejlukrativnějším místem pro zelenou transformaci. Podle studie je téměř ve všech analyzovaných technologiích potenciál českých regionů velmi nízký. Je to do značné míry dáno naší geografickou polohou – v potenciálu pro instalaci solárních či větrných zdrojů se těžko můžeme srovnávat například se Španělskem. Obecně vidíme větší příležitost pro region Severozápad než pro Moravskoslezský, i tak je ale potenciál ve srovnání s jinými zeměmi poměrně nízký. Výjimku tvoří v celoevropském srovnání bioenergetické zdroje při využití lesní biomasy a potenciál technologií pro zachycování uhlíku právě v regionu Severozápad.

Severozápad srovnatelný s výkonem Dukovan

Existuje však oblast, kde má Česko naopak velmi vysoký potenciál. Tou je rekultivace samotných uhelných dolů. Studie posuzovala celkem 75 povrchových uhelných dolů, které byly v provozu k roku 2017. Cílem bylo posoudit technický potenciál pro optimální využití větrné a solární energie s přihlédnutím k fyzickým podmínkám daných lokalit, dostupnosti půdy a technického zázemí.

Ze všech posuzovaných lokalit se jako nejvhodnější jeví řecký region Dytiki Makedonia s celkem osmi povrchovými doly a technickým potenciálem pro výstavbu 0,36 GW větrné energie a 0,63 GW solární energie. Následuje český region Severozápad s potenciálem 0,18 GW větrné energie a 0,33 GW solární energie. To je v přepočtu na megawatty celkem 510 MW, tedy potenciál srovnatelný s výkonem jednoho bloku jaderné elektrárny v Dukovanech, který má instalovaný výkon 500 MW. Třetím nejvhodnějším regionem pro rekultivaci povrchových dolů je polský region Wielkopolskie s potenciálem 0,15 GW větrné energie a 0,28 GW solární energie.

Už dnes se ale v krajích objevují projekty, které výrazně pomohou jejich transformaci. Příkladem je například lom ČSA na Mostecku, kde těžba skončí v letech 2024–25. „Lom ČSA bude jedním z rozsáhlých území v České republice, které se změní z těžební lokality v nový moderní region s chytrými průmyslovými zónami, smart sídelními celky, novými podnikatelskými aktivitami a krajinou, kde dostává prostor příroda,” uvádí Petr Lenc, generální ředitel těžebních společností Sev.en Energy, kterému lom patří. „Budoucnost regionu stavíme na bezemisní výrobě energie. Plochy zasažené těžbou umožňují svým charakterem realizaci moderního energetického parku, který bude sdružovat jak výrobu energie z obnovitelných zdrojů, tak akumulaci energie s významným regulačním potenciálem. Zároveň je možné vyvedení výkonu přímo do energetické sítě ČR.”

Chybět samozřejmě nebudou fotovoltaické a větrné parky na výsypkách ani plovoucí fotovoltaika. Oproti jiným podobným projektům Sev.en Energy zde sází především na vodík. „Výroba zeleného vodíku je pro nás v bezemisní energetice prioritou. Další bezemisní způsob je pěstování a energetické využití biomasy. Součástí projektu je také akumulace energie, bateriové úložiště a přečerpávací elektrárna,” vysvětluje podrobně Petr Lenc.

S rekultivací a „omlazením“ uhelných regionů mají pomoci i evropské peníze

Do Česka může mezi roky 2021–2027 přitéct až bilion korun a významná část z této sumy je alokována právě na transformaci a rozvoj uhelných regionů. Tím hlavním evropským zdrojem podpory pro uhelné regiony je Fond spravedlivé transformace. Tento fond je určen nejen malým a středním podnikům, ale i přeměně velkých podniků, sanaci a rekultivaci a na investice do nových technologií.

„V Operačním fondu spravedlivé transformace připravujeme podporu pro firmy, na které má transformace významný dopad, jako jsou například těžební firmy, ocelárny, sklárny, firmy v chemickém průmyslu nebo firmy zapojené do jejich dodavatelského řetězce, a budou chtít přizpůsobit svoji činnost a rekvalifikovat či vzdělávat své zaměstnance. Cílem bude, aby si podnik při transformaci zachoval stávající zaměstnance a vůbec nemuselo docházet k propouštění,” říká Ondřej Charvát z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo má nicméně již nyní aktivní program pro zamezení nárůstu nezaměstnanosti. „Pro minimalizaci dopadů propouštění funguje již nyní program Outplacement, který realizuje Úřad práce. Tento program například umožňuje propouštěným zaměstnancům získat rekvalifikaci nebo poskytuje příspěvky na mzdy pro zaměstnavatele, kteří pro ně vytvoří pracovní místa,” dodává Ondřej Charvát.

Celkově Fond spravedlivé transformace nabídne téměř 43 miliard Kč, z toho 6,3 miliardy Kč pro Karlovarský, 15,8 miliardy Kč pro Ústecký a 18,9 miliardy Kč pro Moravskoslezský kraj. Dalším možným zdrojem financí je pak Modernizační fond, určený pro financování projektů úspory energie, obnovitelných zdrojů či energetické infrastruktury, a v Česku již dobře známý Fond soudržnosti.

Konec dobrý, všechno dobré?

Pozitivní dopady přechodu z fosilních paliv na OZE už nyní vidí v Ústeckém kraji a do budoucna očekávají další zlepšování životního prostředí, zejména zlepšení kvality ovzduší a stavu přírody a krajiny. „Na druhou stranu z ekonomického a sociálního hlediska odchod od uhelných energetických zdrojů bude mít negativní dopady na hospodářství a zaměstnanost v regionu. Ke zmírnění těchto dopadů mohou přispět fondy EU – zejména Fond pro spravedlivou transformaci, ale také Modernizační fond a další operační programy pro období 2021–2027,” uvádí hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller.

„Přechod k nízkouhlíkovému hospodářství bereme i jako příležitost pro rozvoj nových oborů a inovativních řešení v oblasti čistých zdrojů energie. Tradiční odvětví jako je energetika nebo chemický průmysl nabízí využití know-how pro nové perspektivní obory spojené s energetickou transformací – příkladem může být využití vodíku v energetice, čisté mobilitě, podpoří rozvoj ucelené regionální vodíkové ekonomiky a celého hodnotového řetězce od výzkumu, vývoje, výroby vodíku, skladování, distribuce a koncové spotřeby,” doplňuje Schiller.

Konec uhlí v Česku je často spojován s evropskou „zelenou politikou“. Politický apel ale není jediným důvodem, proč v řádu několika let dojde k utlumení těžby i spalování uhlí. Jednoduše to nebude ekonomicky výhodné. Při stoupající ceně emisní povolenky, která od minulého roku strmě rostla a v únoru atakovala magickou hranici 100 euro za tunu vypuštěného CO₂, nebude ekonomicky udržitelné do uhlí investovat. Uhelné elektrárny navíc stárnou poměrně rychle a řada z nich je ostatně už dnes za zenitem. Odstavení z provozu je pro velkou část z nich otázkou maximálně několika let.

Přesto je dosud podíl uhlí na výrobě elektřiny v Česku velmi vysoký. V prvním pololetí roku 2021 to bylo 38 %, což je ve srovnání s jinými evropskými státy vysoko nad průměrem, jak jsme psali v článku Evropa na uhlí. Stejně jako absolutní většina států EU, ohlásilo i Česko odklon od uhlí, v našem případě do roku 2033, jak stojí v programovém prohlášení vlády Petra Fialy.

Výrazné snížení produkce uhlí i jeho spotřeby je ale patrné už dnes. Produkce černého uhlí se od roku 1990, kdy dosahovala 277,4 milionů tun, snížila na 56,5 milionů tun v roce 2020. Z těchto zbývajících 56,6 milionů tun pak připadá 96 % produkce na Polsko a 4 % na Česko. Za uplynulých 30 let tedy vidíme pokles těžby černého uhlí o 80 %. Podobně tomu bylo také u hnědého uhlí, kde spotřeba poklesla mezi lety 1990 a 2020 o 64 % na 246 milionů tun. Největším producentem zůstává Německo s 44 %, následuje Polsko s 19 %, Česko s 12 % a zbytek mezi sebe dělí především Bulharsko, Rumunsko a Řecko.