Nová podoba práce

Češi častěji pracují na dálku, mění se i práce v kancelářích

Práce na dálku je běžná pro dvě stě tisíc Čechů. S více než jedním milionem Nizozemců se to nedá srovnávat, ale počet lidí pracujících z domova nebo kavárny u nás roste. Pomáhají tomu i moderní technologie pro týmovou spolupráci.

Pracovat z domova nebo na dálku je běžnější pro stále více Čechů. Alespoň občas si “home office” vezme podle údajů Eurostatu přibližně 280 000 českých pracujících. To znamená přibližně tolik lidí, kolik žije v Plzni a Liberci dohromady. Ještě před deseti lety to bylo o 85 000 pracujících méně. V celoevropském srovnání ale patříme stále spíše mezi země, kde je daleko běžnější docházet každý den do zaměstnání. Obvyklá je práce na dálku jen pro čtyři procenta českých pracujících, tedy asi 206 000 lidí ve věku od 15 do 64 let. V sousedním Rakousku je to deset procent pracovníků, tedy asi 424 000 lidí. Nejběžnější je “home office” v Nizozemsku, kde takto obvykle pracuje 14 % zaměstnaných, což je téměř 1,2 milionu lidí. Naopak v celém Bulharsku je to asi jen 92 000 lidí.

Věnovat se práci z pohodlí vlastního obýváku, oblíbené kavárny nebo exotické destinace samozřejmě nemůže každý, protože povaha některých zaměstnání to zkrátka neumožňuje. “Využití alternativních forem pracovních úvazků u nás komplikuje i struktura české ekonomiky. Ta je značně orientovaná na zpracovatelský průmysl. Představa, že zaměstnanec pracující na výrobní lince by využil práci z domova, není úplně reálná,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. ”Rozšíření alternativních pracovních úvazků u nás komplikuje i určitý konzervatismus českých zaměstnavatelů. V případě některých stále platí, že koho nevidí za sklem kanceláře, toho mají tendenci považovat za nedostatečně pracujícího,“ dodává Špicar.

Není tedy překvapivé, že častěji si “home office” berou živnostníci než zaměstnanci. Platí to napříč celou Evropou, ačkoliv třeba ve zmíněném Nizozemsku alespoň občas pracuje na dálku i 31 % zaměstnanců. Česko je naopak jednou ze zemí, kde poměr dopadá výrazně ve prospěch podnikatelů a živnostníků. Rozdíl panuje i mezi pohlavími. Obecně v Evropě platí, že ženy (5,4 %) pracují na dálku častěji než muži (4,8 %). Extrémním příkladem je v tomto ohledu Turecko, kde na dálku pracuje jedenáctkrát více žen než mužů (7,7 % žen někdy, nebo alespoň občas pracuje na dálku, oproti pouhým 0,7 % mužů). Naopak dvě balkánské země - Černá hora a Makedonie - jsou státy, kde je rozdíl mezi muži a ženami největší ve prospěch mužů.

Představa práce z kavárny nebo zahraniční “home office” se dnes často pojí s mileniály, pro které je důležitá flexibilita. “Průzkum společnosti Deloitte mezi více než deseti tisíci mileniálů ze 36 zemí světa v roce 2018 například ukázal, že 55 % dotázaných, kteří chtějí u svého zaměstnavatele vydržet déle než pět let, má nyní větší flexibilitu než u zaměstnavatele předchozího. Studie ale zároveň ukázala, že firmy neposkytují větší volnost každému, kdo si o ni řekne. Mezi zkušenějšími lidmi na manažerských pozicích je zvýšená flexibilita častější (69 %) než u pracovníků na středních a nižších pozicích (40 % a 36 %),” říká Pavel Šimák, ředitel poradenství v oblasti lidského kapitálu ve společnosti Deloitte. “Vezmu příklad, který není nijak výjimečný. Když se zaměstnanec přestěhuje s rodinou do jiného města, bude hledat práci někde v jeho blízkosti. Pokud ale pro zaměstnavatele má takový člověk velkou hodnotu, zpravidla se mu snaží poskytnout komunikační platformu určenou pro práci na dálku. Má pak mnohem větší šanci si jej udržet a domluvit se s ním na dojíždění, například jednou za týden,” říká expert na technologie pro týmovou spolupráci společnosti Cisco Ivan Sýkora. Čísla Eurostatu takový trend potvrzují. Téměř ve všech zemích využívají práci na dálku častěji pracující ve věkové kategorii od 40 do 59 let než lidé v mladší kategorii 15 až 39 let. Výjimku představují jen Slovensko, Estonsko a Makedonie.

Podle Špicara každopádně podíl lidí pracujících z domova v budoucnu poroste. „Změna ekonomiky daná postupnou digitalizací a situací na trhu práce, kde chybí přes 300 000 pracovníků, nutně povede k většímu využívání alternativních pracovních úvazků. Je totiž nutné dostat na trh práce i osoby, které si to třeba v minulosti nemohli dovolit, protože nebyli schopni práci provádět osm hodin denně na pracovišti,“ říká Špicar.

Možnost pracovat na dálku se hodí třeba v případě, že člověk do zaměstnání dojíždí. “Čím větší vzdálenost, tím častěji bude zaměstnanec volit práci z domu,” říká Ivan Sýkora z Cisco. Často se to stává těm, kdo bydlí v oblastech přiléhajících k velkému městu. V České republice jsou to typicky Střední Čechy, které patří mezi tři desítky evropských regionů, odkud více než 20 % pracujících dojíždí do jiného regionu - v tomto konkrétním případě tedy do Prahy. Nizozemsko jako “velmoc v práci na dálku” má takové regiony tři. Jedná se o provincie Flevoland, Drentsko a Utrecht. Nejvýš se ovšem v žebříčku dojíždění do jiného regionu umístily části Vnějšího Londýna, který obklopuje hlavní město Spojeného království. A Britové také patří mezi národy, které na dálku pracují relativně často. Alespoň občas se k práci mimo kancelář uchýlí 19,4 % britských pracujících. “K tomu se ale pojí i vztah k technologiím. I během home office musí být zpravidla člověk v kontaktu s lidmi a využívá častěji například telefonování či videohovory. Jsou ale lidé, kteří raději dojíždějí desítky kilometrů, aby nemuseli telefonovat. Avšak stále pokračuje trend, kdy se způsob práce stále posouvá více do digitálního světa,” dodává Sýkora.

Místo pro smysluplné setkávání

Narůstajícím trendem je v Česku také využívání co-workingových center, tedy sdílených pracovních prostor pro jednotlivce i týmy, které se z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí scházet ve vlastní kanceláři. První takový prostor se v Česku objevil v roce 2009 a jejich obliba narůstá zejména od roku 2014. Web pro nezávislé profesionály “Na volné noze” jich na svých stránkách v současné době eviduje téměř sto, a to nejen v Praze či Brně, ale i v řadě menších měst. Častější práce na dálku nebo obliba co-workingu ale neznamená konec “normálních” kanceláří. Za posledních pět let se plocha kanceláří podle dat konzultační společnosti CBRE ve většině evropských měst rozrostla. Z téměř 60 hodnocených evropských měst výjimku představují jen Lisabon, Amsterdam, Brusel, Utrecht, Frankfurt nad Mohanem, Rotterdam, Gothenburg, Haag a Vilnius, u kterého jsou ovšem dostupná jen data za poslední tři roky. V českém hlavním městě rostla plocha kancelářských prostor rychleji než ve městech západní Evropy kromě švýcarského Curychu. Ještě rychleji než v Praze se ale rozrůstaly kanceláře v Brně, které se společně s Varšavou, Bělehradem, Bukureští a zmíněným Curychem probojovalo do první pětky. Pokud ovšem nepočítáme turecký Instanbul, který zažil stavební boom a nabídka kancelářských prostor se tam během pěti let více než zdvojnásobila. Celkově podle CBRE největší plochou kanceláří disponuje Paříž, která má přes 50 milionů m2, následovaná Mnichovem a Londýnem, které disponují kancelářskou plochou větší než 20 milionů m2. Na čtvrtém místě pak následuje Berlín s plochou 18 milionů m2.

Ani v kancelářích se ale doba nezastavila a pracovní týmy musí také reagovat na větší potřebu volnosti a mobility. “Ne vždy se vám podaří sehnat všechny spolupracovníky v místě firmy. Jeden má schůzky mimo město, další se nachází v zahraničním hotelu, protože je na služební cestě, a třetí si vzal home office, aby se postaral o nemocné děti. Přitom jde však o důležitou poradu, která ale nemusí trvat déle než půl hodiny. A tak může tým řešit dilema, zda finalizaci projektu odložit, nebo doufat, že ve třech lidech dokáže udělat alespoň část. Ani jednomu přístupu moderní trh příliš nepřeje,” říká Ivan Sýkora ze společnosti Cisco.

V podobných situacích mohou posloužit malé zasedací místnosti vybavené zařízením pro videohovory, zasílání zpráv nebo sdílení dokumentů - takzvané “huddle spaces” (z anglického slova “huddle”, neboli “hlouček”). “Podle odhadů analytické společnosti Recon Research se na světě každoročně počet zasedacích místností typu huddle space zvyšuje asi o 27 % a podle odezvy firem se nezdá, že by tento trend měl v příštích letech ustupovat,” říká Sýkora.

“Huddle space” ale může využít i ten, kdo si chce vyřešit důležitý telefonát nebo uspořádat komorní schůzku s klientem. Tedy v podstatě každý, kdo hledá trochu klidu v prostředí velkých “open space” kanceláří. “Z průzkumu Cisco mezi více než tisíci respondenty ze Spojených států a Velké Británie vyplynulo, že 93 % z nich si myslí, že jejich open space prostředí by potřebovalo více malých zasedacích místností,” vysvětluje Ivan Sýkora.

Dáme si call

Jedním z nejčastěji jmenovaných prvků, které by měly “huddle spaces” podle dotázaných mít, je zařízení pro videokonference. V Česku ovšem, zdá se, videohovory příliš oblíbené nejsou. Využívá je jen 42 % lidí, i když poměr mírně vzroste na 49 %, pokud se v číslech Eurostatu zaměříme jen na ty, kdo během posledních tří měsíců použili internet. Ještě méně ovšem využívají videohovory lidé v jihozápadní Evropě. Naopak mezi uživateli internetu v jihovýchodní Evropě a Turecku je tato forma komunikace daleko oblíbenější. Tato celoevropská srovnání samozřejmě příliš mnoho nevypovídají o tom, jak často videohovory probíhají mezi kolegy ve firmách. Nedávný průzkum Asociace malých a středních podniků a živnostníků ale ukázal, že v českých podnicích se jedná o tu nejméně využívanou digitální technologii. Podle ankety ji využívá jen 20 % firem a 7 % živnostníků.

“U mnoha firem existuje výrazný rozdíl mezi tím, jaké technologie používají a jaké technologie hodnotí jako nejefektivnější. Průzkum Harvard Business Review z roku 2016 například ukázal, že videokonference jsou až pátou nejpoužívanější technologií, ale pokud dotazovaní odpovídali na otázku efektivity, rázem se videokonference umístila druhá, hned za sdílením dokumentů v cloudu,” dodává ovšem expert na technologie pro týmovou spolupráci společnosti Cisco Ivan Sýkora.

K většímu využívání videokonferencí a dalších digitálních vychytávek pro práci z domova má Česko poměrně dobré výchozí podmínky. K pevnému internetu má přístup 86 % českých domácností, což odpovídá evropskému průměru. Horší je to s rychlostí připojení, kde český medián dosahuje 18,9 megabitů za sekundu pro stahování, což je výrazně méně než třeba v Dánsku (46,6), Švédsku (44,4) či zmiňovaném Nizozemsku (40,6). Můžeme se ale poměřovat například s Rakouskem (19,1) nebo Estonskem (18,8). Připojení k internetu ovšem musí být také bezpečné.

“Ačkoliv komunikační nástroje, na které jsou lidé zvyklí ze běžného života, si často přinášejí do pracovního, existuje jeden velký rozdíl mezi firemní a soukromou komunikací. Firma totiž musí klást velký důraz na bezpečnost svých dat, a to nejenom z důvodu právních předpisů, ale také kvůli ochraně své pozice na trhu. Proto pokud umožňuje zaměstnancům flexibilní práci, mělo by se vedení zaměřit také na bezpečnost svých nástrojů,” říká Sýkora.