Česko přes internet

Evropa je světovým lídrem v e-governmentu. Česko ale zatím vůči zbytku EU zaostává

Epidemie koronaviru zdůraznila potřebu digitalizace státní správy. Česko je v rámci celosvětového rozvoje e-governmentu mezi zeměmi s vysokým ohodnocením, ale na průměr Evropské unie máme ještě co dohánět. Pokud už elektronické služby vlády využíváme, nejčastěji to je kvůli přiznání DPH. Jen v roce 2018 jsme takových přiznání přes elektronickou podatelnu podali 2,37 milionu, zatímco přiznání daní z příjmu fyzických osob se k finančnímu úřadu dostalo online jen 296 tisíc. Online komunikaci se státem by měl zjednodušit projekt využití bankovní identity k plošné identifikaci v online prostředí, který se chystají spustit v průběhu roku 2021 největší domácí banky –⁠ Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka.

Epidemie koronaviru změnila naše návyky. Češi v době karanténních opatření více nakupovali přes internet, využívali možnosti nechat si dovézt jídlo, častěji volali na call centra nebo se naučili více spoléhat na mobilní a internetové bankovnictví. Snaha o omezení fyzického kontaktu tak zvýraznila význam online služeb, které mohou i za normální situace značně usnadnit vyřizování každodenních záležitostí.

Česko v evropském srovnání

Komunikace přes internet by přinesla také zjednodušení vztahu s úřady. Z tohoto hlediska je ale v Česku stále co zlepšovat, ukazuje index digitální ekonomiky a společnosti DESI z dílny Evropské komise, který v jednotlivých zemích EU každoročně hodnotí mimo jiné i stav e-governmentu. Tedy digitálních interakcí, jichž je účastní veřejná správa.

V žebříčku obecně vedou severské státy a na jeho opačném konci se nachází země jihovýchodní Evropy. Také hodnocení e-governmentu zdůrazňuje zaostávání jihovýchodní a východní části EU. Česko se svými 62,4 body si v porovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku stojí dobře –⁠ lépe je na tom jen Polsko se 67,4 body. Za průměrem EU, který dosahuje 72 bodů, však Česko zaostává.

„Slabých výsledků Česko dosahuje i z hlediska aktivních uživatelů služeb e-governmentu. Méně využívají elektronickou formu interakce s veřejnou správou pouze ve třech evropských státech – v Itálii, Řecku a Německu,“ upozorňuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar. Oproti poslednímu žebříčku DESI si tak Česko o tři místa pohoršilo. Mezi Čechy ve věku od 16 do 74 let, kteří loni potřebovali odeslat nějaký formulář státu, využilo elektronickou formu 50,8 %. V nejlepším Finsku se jejich podíl vyšplhal na 94,4 %. Na druhém místě se umístilo Estonsko následované Dánskem a Švédskem.

Tyto výsledky nejsou překvapivé. Estonsko obecně patří k zemím s nejvyšší úrovní digitalizace státní správy, v Dánsku je elektronická komunikace se státem přímo vyžadována a Švédsko s Finskem patří společně s Norskem mezi země, které využívají takzvanou bankovní identitu. Tato služba vlastníkům bankovních účtů usnadňuje komunikaci se státem i soukromými subjekty. V severských zemích funguje už téměř dvacet let. Například ve Švédsku vznikla služba BankID už v roce 2003 a podle webu Statista ji využívá 98 % lidí ve věku od 21 do 40 let. I lidé ve věkové kategorii mezi 61 a 70 lety na ni ale například spoléhají v 82 % případů.

„Po celém světě nalezneme řadu iniciativ snažících se vytvořit nějaký unifikovaný systém pro elektronickou identifikaci. Je potřeba ale říci, že většina z nich nebyla příliš úspěšná. Jedním z nejčastějších důvodů bylo to, že je obtížné naučit celou populaci používat nějaké nové řešení, které si navíc musí někam zajít zřídit. Častým výsledkem pak byla řešení s relativně malou adopcí mezi běžnými lidmi. Tento problém velmi šikovně uchopily skandinávské země. Využily nástroj, který lidé mají, umí ho používat a věří mu, a umožnily z tohoto nástroje vytvořit univerzální prostředek pro elektronické ověření. Tento nástroj se jmenuje právě bankovní identita,“ vysvětluje Filip Haering, který za přípravu projektu bankovní identity zodpovídá v České spořitelně.

„Například průměrný Nor použije tento nástroj více jak 170krát ročně. Norští občané se v roce 2019 ověřili vůči službám státu přes bankovní identitu ve 120 milionech případů. To znamená, že 120 milionkrát nemusel jít norský občan na úřad nebo jiná veřejná pracoviště a vyřídil si svoji agendu z pohodlí domova,“ říká Haering.

Bankovní identita i v Česku

Také u nás prošla v únoru novela zákona, která od příštího roku umožní lidem využívat bankovní identitu. Úřady mohou díky tomuto systému během okamžiku identifikovat totožnost jednotlivců, se kterými komunikují. Uživatelé se naopak nemusí zdlouhavě identifikovat pomocí čísel osobních průkazů nebo si zakládat nové účty, a přesto bude jasné, kdo na opačném konci internetového spojení sedí. Fungování bankovní identity se tak dá ve svém principu přirovnat k dnešním platebním branám, které umožňují zabezpečené spojení s bankou. Službu, za jejíž přípravou stojí Česká bankovní asociace v čele s Českou spořitelnou, Komerční bankou a Československou obchodní bankou, budou moci stát a občané využívat bezplatně.

Služba ovšem může sloužit i zájemcům ze soukromého sektoru, jako jsou dodavatelé energií, e-shopy a další firmy, které díky bankovní identitě nebudou o svých klientech uchovávat tolik citlivých informací, čímž se sníží i riziko úniku dat. To je přitom problém, se kterým se v digitalizovaném prostředí setkáváme stále častěji. Jen během prvního roku od zavedení evropských pravidel na ochranu osobních údajů GDPR v květnu 2018 bylo úřadům nahlášeno přes 89 000 úniků dat. „Další výhodou, kterou bankovní identita přináší, je aktualizace údajů z registrů, které budou banky muset držet aktuální. Soukromý sektor by pak měl možnost se jednoduše dotázat na aktuálně platné informace o klientech. Tím je možné přejít mnoha problémům spojeným například se změnou kontaktních údajů a jejich neaktuálnosti,“ vysvětluje Štěpán Húsek, partner v oddělení Consultingu Deloitte.

„Je nutno říci, že toto může být jen začátek. Bezpečný způsob ověření v digitálním světě je jen klíč, který do budoucna může představovat rozvoj prakticky nedozírné palety služeb,“ říká Filip Haering z České spořitelny. „Do budoucna vidíme možnost digitálního podepisování dokumentů, což nám umožní digitálně uzavírat smlouvy, a to nejen mezi občany a firmami, ale i mezi firmami,“ uvádí příklad Húsek z Deloitte.

Bezpečí v internetovém prostředí

Jedním z hlavních důvodů, proč zavedení bankovní identity u nás i v dalších zemích EU prošlo schvalovacím procesem takřka bez zádrhelu, je vysoká garance bezpečnosti, kterou banky nabízejí. Dalším ukazatelem, který naznačuje bezpečnost využívání elektronické komunikace se státem, jsou legislativní opatření proti kybernetickým útokům. V tomto ohledu je Evropa celosvětovým lídrem, jelikož všechny její státy mají kyberkriminalitu ošetřenou zákonem. V Asii má legislativu zaměřenou proti hackerům 85 % zemí a v Severní a Jižní Americe jde jen o tři čtvrtiny všech států. Nejhůře jsou na tom legislativní opatření proti útokům hackerů v Austrálii a Oceánii, kde má obdobné zákony pouze 36 % zemí.

Podobně jako v dalších oblastech kyberbezpečnosti, i v případě bankovní identity by tak mohlo být nejslabším článkem zabezpečení na straně samotných uživatelů. I řadoví občané mají ovšem celou řadu možností, jak se mohou na webu bránit potenciálním útokům. Tím nejčastějším způsobem obrany je cílené ignorování e-mailů od neznámých odesílatelů, kteří se mohou pokoušet vylákat citlivé údaje. Podle globálních statistik webu Statista takto bojuje s internetovými slídily až 45 % lidí. Jen o čtyři procentní body níž se umístilo omezování sdílení osobních dat a 40 % internetové populace nenavštěvuje nezabezpečené stránky. Antivirové programy ovšem využívá jen 36 % uživatelů internetu a svá hesla pravidelně mění pouze 33 % světové populace.

Rozvoj e-governmentu

Stav e-governmentu zkoumá i Organizace spojených národů prostřednictvím indexu rozvoje zvaného EGDI. V tomto žebříčku vedou evropské země, které získaly přes 77 bodů ze sta, a mají tak téměř dvacetibodový náskok před druhou Amerikou. Registraci nové firmy přes internet například umožňuje 37 evropských zemí, zatímco v obou Amerikách dohromady je to jen 27 států. V Asii se jedná o 32 zemí. Ve všech sledovaných typech interakcí se státem také platí, že je v nejvyšší míře využívají právě Evropané. Vůbec nejvyššího výsledku ze 193 zkoumaných zemí dosáhlo již zmiňované Dánsko s počtem 91,5 bodů. Na opačném konci žebříčku se v průzkumu z roku 2018 umístilo Somálsko, které ve výsledcích získalo něco málo přes pět a půl bodu.

Nejčastěji lidé v celosvětovém srovnání využívají elektronickou komunikaci se svým státem při vykazování daní z příjmu. Naopak nejméně často žádají o vydání osobních dokladů, což je logické, protože k takovému kroku člověk obvykle přistupuje jednou za několik let.

Česko spadá s necelými 71 body mezi země označované vysokou úrovní rozvoje e-governmentu (2. nejvyšší kategorie). Nejlepších výsledků dosahujeme v oblasti lidského kapitálu (znalosti, talenty, dovednosti, inteligence, a další schopnosti občanů), kde se celosvětově umisťujeme na osmnáctém místě, a naopak nejhůře na tom jsme z hlediska online a elektronických služeb, ve kterých se propadáme až na 86. příčku. Celkově se Česko v žebříčku Organizace spojených národů umisťuje na 54. pozici.

E-government po česku

Podle dat Českého statistického úřadu využívalo v roce 2018 internet ke komunikaci s úřady 38,5 % Čechů starších 16 let. Nejčastěji se takovým způsobem se státem spojovali lidé ve věku 25 až 34 let, vysokoškolsky vzdělaní lidé a ženy na rodičovské dovolené.

Česká republika svým občanům v současnosti poskytuje desítky elektronických služeb v rámci Portálu občana. K přihlášení lze prozatím využít e-občanku (občanský průkaz s elektronickým čipem vydávaný od července 2018), datovou schránku či registraci pomocí přihlašovacího jména, hesla a následně zaslané SMS. Mezi poskytované služby patří elektronická podatelna Finanční správy (EPO), bodové hodnocení řidiče, potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, náhled do katastru nemovitostí a mnoho dalších. Další služby existují i mimo Portál občana a postupně by jich mělo přibývat. Jejich kompletní seznam by měl být zveřejněn ve druhé polovině roku 2020 na základě zákona o právu na digitální služby.

Elektronickou podatelnu Češi nejčastěji využívají pro podávání přiznání k DPH. V roce 2018 se počet těchto přiznání vyšplhal za 2,37 milionu, což je téměř desetiprocentní nárůst od roku 2016. Daně z příjmů fyzických osob byly přes EPO v tom samém období přiznány ve více než 296 tisících případů a u právnických osob šlo o více než 220 tisíc podání.

Obecně však Češi stránky veřejných institucí moc často nevyužívají. Pouze 30 procent z nás na těchto webech vyhledává informace, a to je přitom vyhledávání tou nejčastější aktivitou. Na druhém místě je vyplňování formulářů a na třetím jejich stahování. Nejaktivnější je nejmladší zkoumaná kategorie ve věku 16 až 24 let a ve všech třech činnostech vedou se značnou převahou ženy. Vůbec nejaktivnější skupinou jsou studenti starší šestnácti let.

Právě na větší možnosti čerpání služeb státu se však Češi ve spojení se zavedením bankovní identity těší nejvíce. Podle průzkumu České bankovní asociace by rozšíření těchto služeb by uvítalo 58 % obyvatel Česka, kteří se k elektronickému bankovnictví přihlašují přes webový prohlížeč a 40 % uživatelů mobilní aplikace. Dalšími aktivitami, které by klienti bank ve svém elektronickém bankovnictví ocenili, je možnost z jednoho místa ovládat všechny své účty (tzv. multibanking), slevy plynoucí z přístupu k bankovnictví a usnadnění nákupů na internetu.

Otevřená data

Další součástí e-governmentu jsou i otevřená data státu, která jsou občanům k dispozici. Jedná se o informace na internetu, které jsou veřejně dostupné a strojově čitelné. Mezi státem poskytovaná otevřená data patří cokoliv od jízdních řádů přes seznam poskytovatelů sociálních služeb, až po rozpočty států či kalendáře ministrů. Celosvětově největší množství zemí poskytuje data v oblasti vzdělávání, převažují ovšem data ve formátech jako PDF, které nejsou strojově čitelné. Údaje o vzdělávání začínají dohánět otevřená data z oblasti zdravotnictví a práce.

Z hlediska otevřených a znovupoužitelných dat si Česká republika stojí těsně nad průměrem států zkoumaných Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Žebříček vede Jižní Korea, která si v hodnocení vysloužila 93 bodů ze sta možných. Hned na druhém místě je s rozdílem tří bodů Francie a trojici zemí s nejlepšími výsledky uzavírá Kolumbie s 88 body. Průměrný výsledek všech zkoumaných zemí je 60 bodů a Česko obdrželo jen o bod více. Ačkoliv si z průzkumu Česko neodnáší vysoké hodnocení, v roce 2019 jsme získali o 16 bodů více než v roce 2017.