Včely v Evropě

Včely v Evropě

Česko má největší hustotu včelařů na obyvatelstvo. Za jedno z největších rizik považují včelaři pesticidy

Česko je rájem včelařů. Při přepočtu na počet obyvatel u nás vychází 57,8 chovatelů včel na 10 000 lidí, což je nejvíc v celé EU. Nezaostáváme ani v počtu včelstev v poměru k rozloze země. Našich osm úlů na kilometr je třetí nejvyšší podíl v Unii. Včely však v současnosti čelí mnoha hrozbám. Včelaři považují za nejzávažnější pesticidy a nešetrné zemědělství. Pokud by včely a další opylovači vymřeli, klesla by celková zemědělská produkce v jižní Evropě až o třetinu.

Včela medonosná je jedním z mála druhů blanokřídlého hmyzu, kterého si lidé téměř bezpodmínečně váží. Jde totiž o užitečný hmyz, ze kterého má lidstvo užitek, a to nejen v podobě sladkého zlatavého produktu. Včely a jim příbuzný hmyz jsou totiž užitečnými živočichy, kteří mají na svědomí opylování více než 84 % rostlin. Včelí opylování je důležité až pro 76 % produkce potravin v Evropě a čtyři z pěti hospodářských plodin a lučních květin v Evropě jsou alespoň do jisté míry závislé na opylování hmyzem.

Krotitelé včel

V Česku je podle Českomoravské společnosti chovatelů (ČSCH) k letošnímu dubnu registrováno téměř 64 tisíc včelařů. Jejich počty v průběhu let rostou, a právě duben bývá nejsilnějším měsícem. V druhé polovině roku pak přichází mírný pokles, ale i tak bylo v průběhu posledních tří let na konci roku vždy více registrovaných včelařů než na jeho začátku. Metodologie sčítání včelařů a v přehledech o včelích produktech se mezi jednotlivými datovými zdroji poměrně výrazně liší, a tak z různých statistik vycházejí rozdílná čísla. Podle Eurostatu proto máme o dva tisíce včelařů méně než podle ČSCH, ale i tak jsme v jejich počtu na třetím místě v Evropské unii. Data ministerstva zemědělství prozatím ukazují počty včelařů pouze do roku 2018 a rámcově odpovídají údajům z Eurostatu.

Při přepočtu včelařů na obyvatelstvo se pak dostáváme na absolutní špičku Evropy. Z výpočtu vychází 57,8 včelařů na 10 000 obyvatel, čímž o více než tři včelaře na obyvatele převyšujeme druhé Slovinsko. První dvě místa jsou navíc téměř nedostižná, jelikož třetímu Estonsku na druhé místo chybí 15 chovatelů včel na 10 000 obyvatel. Naši včelaři se specializují především na chov malého počtu včelstev. V roce 2018 bylo v Česku 19 950 registrovaných chovatelů s maximálně pěti úly. Velkochovatelů s více než 150 včelstvy bylo v tomto roce na území ČR jen 106.

Kapesní slovníček základních včelařských pojmů


včelstvo = společenství, ve kterém včely žijí. Složení včelstev běžně zahrnuje jednu matku (královnu), množství trubců, jejichž hlavním úkolem je oplodnění matek, a mnoho dělnic, které vykonávají veškeré ostatní práce. Dělnice se starají o vyhledávání potravy, zpracovávání medu, stavbu plástů, krmení ostatních včel a o mnoho dalších nezbytných úkonů pro běžných provoz úlu. Na jeden úl vychází jedno včelstvo.

opylovač = veškeré organismy či přírodní jevy, které roznášejí pyl. Kromě těch nejzásadnějších, kterými jsou včely medonosné a lesní, patří mezi opylovače i vítr, voda, netopýři, ještěrky, ptáci, hlodavci či lidé.

samosprašnost = některé květy a plodiny jsou takzvaně samosprašné, což znamená, že k opylování nepotřebují cizí vliv a dokáží pyl z prašníku na bliznu přenášet samy.

hustota zavčelení = počet včelstev na kilometr čtvereční

biodiverzita = komplexní pojem zahrnující rozmanitost a udržitelnost přírody. Biodiverzita zahrnuje krajinu, rostliny i živočichy. Udržováním ideálního poměru mezi jednotlivými rostlinami a živočichy se dá nejen zabránit vymírání vzácných druhů, ale s pomocí biodiverzity lze zajistit i vyšší kvalitu potravin, lepší životní prostředí a mnoho dalšího. Mezi činnosti v rámci snahy o zachování biodiverzity se řadí i budování remízků či travních pruhů v polích, které chrání drobné živočichy. Evropská soustava chráněných území s názvem Natura 2000 zahrnuje 1 112 významných lokalit v ČR a 41 ptačích oblastí a představuje tak přes 14 % území ČR.

hmyzí hotel = uměle vytvořené útočiště pro různé druhy užitečného hmyzu

Včely, kam se podíváš

Největšího počtu včelstev dosáhlo Česko v roce 1990, kdy se jich na našem území nacházelo 807 429. To alespoň tvrdí data ministerstva zemědělství. Český statistický úřad pro rok 1990 hlásí kvůli odlišné metodice měření 771 tisíc včelstev. I to je však rekordní výsledek. Poté začal počet včelstev v Česku zásadním způsobem klesat, a to až do roku 2008. Hlavním důvodem, proč jejich počet klesl až na 461 tisíc, byla především nízká výnosnost chovu. V zimním období 2007/2008 navíc došlo k masivnímu úhynu včel kvůli přemnožení roztoče v celé střední Evropě. V roce 2008 se však chovatelství odrazilo ode dna a počty včelstev v ČR začaly opět růst, a to především u chovatelů s více než 30 včelstvy. K roku 2018 se počet včelích společenství podle Českého svazu včelařů vyšplhal na 650 622 a Českomoravská společnost chovatelů registruje k letošnímu dubnu přes 685,5 tisíc včelstev. Nejmenšího výsledku dosahujeme podle Českého statistického úřadu, který českým včelařům přisuzuje zhruba 632 tisíc včelstev

Z dat Eurostatu vyplývá, že je v celé EU na 10 milionů úlů. Podle Organizace pro výživu a zemědělství jsou v Unii pouze dvě země, které se mohou chlubit vyšší hustotou zavčelení než Česko. Zatímco u nás průměrně vychází osm včelstev na kilometr čtvereční, v Maďarsku žije na jednom kilometru devět včelstev a v Řecku se tento poměr šplhá až na 11,8. Pokud bychom do srovnání přidali i zbytek Evropy, překoná nás ještě Srbsko a Albánie, kde se zavčelení pohybuje kolem desítky včelstev na kilometr čtvereční. Absolutně největší hustotou zavčelení se může chlubit Libanon, kde na jediný kilometr čtvereční vychází 24 včelstev a přes dvacet včelích společenství žije na jednom kilometru i v Jižní Koreji.

Ohrožené včely

Vyšší poměry zavčelení ale vždy nemusí být kýženým výsledkem. Pokud se totiž na příliš malé ploše nachází příliš velké zastoupení jediného druhu, může docházet k narušení biodiverzity. Kvůli takzvanému „převčelení“ se ve včelstvech mohou objevovat různé nemoci, včely (i ostatní hmyz) mohou trpět nedostatkem potravy, a mezi živočichy tak vzniká mezidruhová konkurence, která může vést až k likvidaci početně slabšího druhu.

Přemnožení však není jedinou hrozbou, které musí tento pilný hmyz čelit. Počty včel zásadním způsobem decimuje i tak obyčejná věc, jako je venkovní teplota. Zatímco v létě v jednom úlu žije přibližně 50 tisíc včel, v zimě jsou jejich počty 25krát menší. Podle studie s názvem Demographics of the European Apicultural Industry dávají včelaři vymírání své chlouby za vinu především nemocem, otravám, zesláblé královně, hladovění úlu, pesticidům či nešetrnému intenzivnímu zemědělství.

Včelí nemoci


Podobně jako jiné organismy trpí i včely na různé nemoci, které redukují jejich počty. Těmi nejzásadnějšími jsou:

Varroáza = nemoc způsobená roztočem s názvem kleštík včelí. Roztoči způsobují různá virová onemocnění, která se projevují odlišnými způsoby (paralýza, deformovaná křídla, černání matečníku, atd.)

Mor včelího plodu = onemocnění přenášené dospělými včelami, jehož původcem je tyčinková bakterie žijící ve střevě larvy. Postižená včelstva je nutné likvidovat a kolem ohniska nákazy se zavádí karanténa v okruhu 5 km.

Nosemóza = onemocnění zažívacího traktu včel způsobené prvokem. Včely nedokáží trávit potravu a vyměšují se i v úlech.

Houbová onemocnění = řada nemocí způsobená houbami, která napadají (a mumifikují) včelí larvy.

Pohled českých včelařů

Zeptali jsme se několika včelařů, co považují za největší hrozbu pro své včely.

  • Milan Odstrčil (5 včelstev)“Konkrétně moje včely mohu nejvíce ohrozit já sám, pokud dovolím svou špatnou péčí nemocem, či predátorům, aby  jim ublížili. Obecně se domnívám, že v naší zemi je největší hrozbou pro včely zmenšující se pestrost krajiny, kde ubývá ovocných stromů a kvetoucích bylin v intenzivních okrasných trávnících. Dále to, jakému množství chemických látek (nejen pesticidů) a mikrovlnného záření jsou všechny živé organismy vystaveny.”
  • Jaroslav Siuda (4 včelstva)“Nešetrné intenzivní zemědělství a s tím spojené nadměrné požívání pesticidů, zejména na řepku olejku pěstovanou pro výrobu biopaliva. Nemoci a predátoři patří k přírodě, takže si s tím včely za naší pomoci musí poradit. Nicméně se domnívám, že intenzivní včelařské velkochovy toto spíše zhoršují.”
  • jquery image carousel“Za největší problém považuji devastaci původního přírodního prostředí. V okolí v posledních letech odumřela kvůli kůrovci značná část lesů, což zásadně ovlivňuje množství medovicového medu.„
  • Tomáš Trubačík (3 včelstva)“Je to provázané. Pesticidy mohou zahubit celá silná včelstva. Ale na zdraví včel má vliv celá řada faktorů – od nemocí, přes počasí, se zemědělstvím související rozmanitost snůšky, až po samotného včelaře a toho, jak včelstva vede a jestli je schopen odhalit případný problém včas. Silné včelstvo by se mělo dokázat ubránit i případným predátorům. Alespoň těm domácím. A oslabené včelstvo je pak samozřejmě náchylnější i k nemocem. Svůj vliv má samozřejmě i genetika.”
Milan Odstrčil (5 včelstev)1 Jaroslav Siuda (4 včelstva)2 Jan Heger (3 včelstva)3 Tomáš Trubačík (3 včelstva)4
bootstrap carousel by WOWSlider.com v9.0


Téměř desetina druhů evropských včel je v současnosti na pokraji vyhynutí. Podobně jsou na tom motýli a ubývají i ostatní opylovači. Proti jejich vymizení z evropské krajiny bojuje i Zelená dohoda pro Evropu, v rámci které se nejméně 20 miliardami eur ročně podporuje rozšiřování lesů, budování remízků, udržování potoků a řek nebo výsadba zeleně ve městech. To samozřejmě prospívá i jiným živočichům než hmyzu. Téma vnímá jako důležité i česká veřejnost. Podle květnových dat výzkumného ústavu STEM si 66 % Čechů a Češek myslí, že Zelená dohoda bude jasným přínosem pro ochranu české přírody a krajiny včetně zlepšení situace v boji proti suchu. „Když jsme se ptali na to, co by měla Evropská unie prioritně financovat, česká veřejnost se shodla na tom, že hned po dopravě, tedy po rozvoji infrastruktury, by se mělo investovat do ochrany a zlepšování životního prostředí, tedy vody, půdy a ovzduší,“ říká ředitel ústavu STEM Martin Buchtík.

Chemie na polích

Jedním ze zásadních bodů evropské strategie je i omezování pesticidů na zemědělských plochách. Evropská unie se už v roce 2018 shodla na omezení tří nejnebezpečnějších chemikálií, které představují největší riziko právě pro včely. Součástí Zelené dohody je mimo jiné i obecné omezení pesticidů na polovinu, a to přesto, že i v současnosti unijní pravidla ke schvalování nových pesticidů patří k těm nejpřísnějším. Česko je jednou ze zemí, ve kterých se toto rozhodnutí projeví nejvíce. Při laboratorních testech se totiž podle toxikologa Jiřího Patočky ukázalo, že se v našich potravinách nachází vyšší množství pesticidů, než jakého průměrně dosahují státy EU.

Zajímavý je proto fakt, že podle dat z roku 2017 patří Česko k zemím, které pesticidy užívají střídměji. Na jeden hektar zemědělské půdy u nás padne přibližně 1,74 kilogramů chemikálií, zatímco v sousedním Německu vycházejí na stejnou plochu více než 4 kilogramy látek na hubení plevelu a škůdců. Z našich sousedů využívají pesticidy méně než my už jen Slováci, a to přibližně o půl kilogramu na hektar.

Tento „rozpor“ může být podle Patočky zapříčiněn hned několika okolnostmi. V rozhovoru pro týdeník Euro za možné viníky označil černý trh s pesticidy, dovoz potravin ze zemí s výraznějším využíváním pesticidů nebo fakt, že česká Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí nejrozsáhlejší testy na rezidua pesticidů z celé EU.

Nad složitostí problematiky měření pesticidů v Evropských zemích se pozastavuje i analytik think tanku Glopolis Vojtěch Kotecký. „Důležitou součástí vysvětlení je nejspíš skutečně dovoz potravin. Česko pokrývá importem skoro 40 procent své spotřeby ovoce a bezmála 70 procent zeleniny. Protože část své vlastní produkce naopak exportujeme, reálný podíl dovozu na zboží prodaném v obchodech musí být ještě větší,“ upřesňuje odborník.

Mezi evropskými zeměmi šetří pesticidy nejméně na Kypru, kde se na jeden hektar ročně spotřebuje 8,21 kilogramů, což je stále třetina hodnot z devadesátých let. Zatímco na tomto ostrovním státě byla situace s pesticidy takto závažná před zhruba 25 lety, v Ekvádoru a Číně se i v současnosti používá více než 13 kilogramů na hektar půdy.

„Spotřeba pesticidů v kilogramech na hektar je snadné, ale hodně hrubé měřítko,“ upozorňuje Kotecký. „Různé pesticidy jsou samozřejmě různě rizikové. Proto sčítáním kilogramů s kilogramy tak trochu sčítáme jablíčka s hruštičkami. Potřebovali bychom kilogramy pro každou látku násobit nějakým koeficientem rizika. Existuje několik postupů, jak koeficienty určit, ale ještě nikdo podle nich nepřepočítal statistiky napříč Evropou.“

Podle Koteckého sice nelze tvrdit, že by větší míra použití kteréhokoli pesticidu opylovačům nezbytně uškodila. „Celkem vzato ale bude platit, že menší spotřeba jim spíše prospěje. Mimo jiné proto, že cesty, kterými hmyzu škodí, jsou rozličné. Některé insekticidy mohou včely, čmeláky nebo pestřenky přímo hubit. Jiné herbicidy třeba budou hubit kvetoucí divoké rostliny, které opylovačům poskytují potravu mimo sezónu hlavní plodiny. Podobně je to u ptáků: některé pesticidy jim mohou uškodit přímo, jiné hubí hmyz, kterým se živí, a další třeba kvetoucí rostliny, kterými se může živit hmyz, kterým se živí ptáci,“ doplňuje Vojtěch Kotecký.

Zachraňte včely!

Snahu o zachování přírodní rozmanitosti vyvíjí například i soukromé firmy. Přiložit ruku k dílu mohou třeba těžební a průmyslové podniky, pokud při obnově krajiny zasažené jejich činností přijmou za své techniky ekologické obnovy. „Při vhodných postupech rekultivací vzniká řada stanovišť pro ohrožené druhy mnohých skupin rostlin i živočichů,“ říká Robert Tropek, vedoucí laboratoře biologického centra Akademie věd.

Mezi takové společnosti patří například Sev.en Energy, která v hnědouhelném lomu ČSA na severozápadě Čech vytváří umělé multifunkční biotopy. Kromě hmyzu zde útočiště nacházejí i další živočichové. „Multifunkční biotopy nabízí místo pro život a úkryt pro množství rozmanitých druhů od samotářského hmyzu, přes ptáky, hady a ještěrky po vodní hmyz a žáby. Uměle vytvářené biotopy jsou velmi žádoucím doplněním mladé krajiny a pro biodiverzitu daného území nezbytné,“ říká vedoucí oddělení rekultivací ČSA Ingrid Jarošová. Obdobnou činnost vykazuje i stavební firma CEMEX, která bývalé lomy a štěrkovny rekultivuje na vodní a travnaté plochy vhodné pro život malých živočichů. Bývalé doly, pískovny či štěrkovny jsou velmi často rekultivovanými lokalitami.

Zlepšení biodiverzity a ochraně malých živočichů napomáhá i úprava frekvence sečení travnatých ploch ve městech. V upraveném režimu se o své trávníky stará například Jaroměř, Prostějov, Olomouc, Jihlava, Hradec Králové nebo některé pražské městské části. V již zmíněné Jaroměři navíc funguje skupina JARO, která se zabývá péčí o více než 200 lokalit o rozloze přes 1 100 hektarů. Další organizací je v oblasti ochrany ohrožených druhů Spolek pro záchranu životního prostředí Calla, která se kromě oblastí v přírodě věnuje i zeleným částem měst.

Záslužnou činnost ochrany užitečného hmyzu však mohou provozovat i jednotlivci. Robert Tropek připomíná možnosti vytváření hmyzích hotelů, kterými mohou lidé poskytovat útočiště různým druhům drobných živočichů.

Bodnutí znamená smrt

Přirozené nebezpečí pro včely představují i ostatní blanokřídlí, zejména pak sršně, které jimi krmí své larvy. Už méně přirozené jsou však exotické druhy sršní, které v první polovině roku „proletěly“ nejen českými médii. První z nich byla sršeň mandarínská, která je zvyklá na vlhké pacifické klima, a proto se v Evropě uchytí jen minimálně. České včely však začíná ohrožovat i sršeň asijská, která včelí úly plení mnohem razantněji než naše sršeň obecná, a proti které včely nemají žádnou přirozenou obranu. Ta se navíc v Evropě zabydluje bez větších obtíží a najdete ji i na evropském seznamu invazivních druhů, který zahrnuje živočichy a rostliny, proti jejichž množení a šíření v přírodě evropské země postupují společně.

I včely se však dokáží pustit do boje. Společně s vosami a sršni patří k nejnebezpečnějším živočichům v Česku. Mezi lety 2008 a 2018 způsobila zvířata smrt 162 lidí, a právě na bodnutí hmyzem zemřelo 44 lidí. Nejvíce životů si hmyzí bodnutí vyžádala v roce 2003, kdy na jejich následky zemřelo 13 Čechů. Nejčastěji byla smrt způsobena alergickou reakcí na jed v žihadlech, jelikož obyčejné bodnutí člověka neusmrtí. Průměrný člověk totiž dokáže přežít až 1 000 včelích bodnutí, přičemž historický rekord drží rodák ze Zimbabwe Johannes Relleke, který se dokázal vzpamatovat ze 2 443 bodnutí včelou.

Je však potřeba dodat, že úmrtí zaviněné zvířetem je na našem území stále velmi vzácné. Jen alkohol ročně usmrtí stokrát víc lidí než zvěř. Smrtelný pád z koně je tak například podobně pravděpodobný jako smrt po zásahu bleskem.

Chov včel jako byznys

Hlavním včelím produktem je samozřejmě med, ale ten není tím jediným, co dokáží chovatelé ze svých úlů vytěžit. Poměrně známý je ještě vosk, který se užívá k výrobě kosmetiky, ošetření nábytku a dřeva, výrobě voskovaných ubrousků, vymazávání plechů, ošetřování a impregnaci kožených výrobků a obuvi a k mnoha dalším účelům. Vosk však není tak výnosný jako med, a tak se jej v Česku řádově vyrábí tisíckrát méně než zlatavé tekutiny.

Mimo to se z včelích úlů dá získat takzvaný propolis, který včely sbírají z pryskyřice na stromech a tmelí si jím úly. Lidé tento materiál užívají při bolestech zubů či na bradavice, jako tinkturu nebo jako dezinfekci. Sbíraný pyl se díky svému složení bohatému na vitamíny, minerály a cenné bílkoviny využívá jako doplněk stravy i jako součást lékařských přípravků pro léčení alergií či problémů s prostatou. Jako potravinový doplněk slouží i mateří kašička, která má své využití i v kosmetice či výživě zvířat.

Honey, honey

Na vytvoření jediného gramu medu musí včela navštívit 7 000 květů a pro jeden kilogram nalétá včelstvo zhruba 280 tisíc kilometrů. Včelaři však nevytáčí veškerý med, který jejich včely vyprodukují. Včelstva totiž podle informací portálu Včelstva online provozovaným Českou zemědělskou univerzitou v Praze spotřebují pro vlastní potřebu zhruba 40 kilogramů pylu a až 100 kilo medu ročně.

České včely v roce 2018 vyprodukovaly podle statistik Evropské komise přes deset tisíc tun medu, čímž však ani zdaleka nestačí na rumunskou produkci 31 tisíc tun, která je v celé EU nejvyšší. Dle dat Organizace pro výživu a zemědělství však v Evropě vede Španělsko, jehož medová produkce měla v roce 2018 dosahovat více než 36 000 tun medu. Rozdílné výsledky jsou i v tomto případě zapříčiněny odlišnou metodikou měření.

V prodejní ceně domácího medu se Česko nachází těsně nad evropským průměrem. V roce 2018 nás kilogram medu vyšel na 6,62 eur (přibližně 173 korun). Rekordně drahý je med u výrobců v Irsku, kde průměrně vychází na více než trojnásobek české ceny. V obchodech je pak med řádově o polovinu levnější, a to jak v Irsku, tak v Česku. Při srovnání velkoobchodních cen medu na pozici nejdražšího státu překonává Irsko ještě Velká Británie.

Výrobní cena je přitom nejvyšší v Belgii, kde příprava kilogramu medu vychází na 10 eur. U nás tato částka vychází na necelé dvě eura, a je tak třetí nejnižší v Evropě. Obecně se cena medu odvíjí od různých faktorů včetně roční doby, sezóny a celkové produkce. Nejdráž jste u nás mohli kilo medu pořídit v roce 2016, když se jeho červnová cena vyšplhala na 216,71 korun. Ceny medu však rostou i meziročně, a v roce 2013 tak byla jeho pořizovací cena přibližně o čtvrtinu levnější.

Druhy medu

Existuje hned několik druhů medu, které se liší způsobem výroby, ale i svými vlastnostmi. Hlavní druhy existují pouze dva, ale i ty mají několik různých variant. Zde jsou některé z nich:

květový (luční):

Vyrábí se z nektaru rostlin. Květový med má různé poddruhy podle květů, ze kterých jej včely tvoří.

akátový: průhledná konzistence, nažloutle nazelenalá barva, vydrží tekutý i několik let.

lipový: vzácný med, který se objevuje jednou za několik let. Má žlutou barvu a výraznou lipovou chuť a vůni. Lipový med má prokázané léčivé účinky.

řepkový: brzy krystalizuje, a včelaři ho proto pastují. Kvůli silnému chemickému ošetřování řepky na ni chovatelé své včely pouští pouze, když se pole nezalévají pesticidy. Jinak riskují úhyn svých včelstev. I tak se v tomto druhu medu často nacházejí rezidua chemikálií.

jetelový: med se světlou barvou, který lze na běžných loukách získat jen zřídka. Včelaři jej získávají z polí s pícninami.

slunečnicový: sytě žlutý med, který rychle tuhne.

medovicový (lesní):

Vyrábí se z výměšků mšic, které včely sbírají a filtrují.

Sladkosti z dovozu

Ani s tak vysokým zavčelením a poměrně silnou medovou produkcí však domácí med české spotřebě nestačí. Produkci medu negativně ovlivňuje řada externích faktorů, se kterými se včelaři musí vypořádat. Mezi ty nejzásadnější patří příliš rychlé předjaří, chladné či suché jaro a léto nebo třeba přívalové letní deště. Velmi záleží i na místě chovu včel, a proto se jen obtížně určuje průměrný výnos úlu. U nás bývají nejnižší výnosy na Vsetínsku a Zlínsku, kde včelaři z jednoho úlu vytáčí 11,5 kg za sezonu, a z naopak nejlepšího výsledku se mohou těšit chovatelé v Chebu a Rakovníku, kteří si mohou sáhnout až na 29 kilogramů medu za včelstvo.

Kvůli vysoké poptávce med dovážíme ze zahraničí, a to především z Ukrajiny, z níž do Česka v roce 2018 dorazilo 576 000 kilogramů. Dovezený med však často nesplňuje evropské standardy, což se týká především včelích produktů dovezených z asijských zemí. Med je totiž třetím nejčastěji falšovaným výrobkem na světě, jelikož bývá často ředěn sladkými sirupy nebo jej výrobci mísí s méně kvalitními druhy. Během evropských kontrol vyšlo najevo, že až 20 % testovaných vzorků z Číny nesplňuje podmínky EU. Do Evropy z Číny každoročně putuje až 80 000 tun medu, a tak se proti tomu falšovanému Unie pustila do boje. Řada evropských států společně s ČR se shoduje, že se na etiketách dovezeného medu musí objevit nejen jeho původ, ale i složení, které navíc musí odpovídat evropským standardům.

I český med se vyváží za hranice. Nejčastěji putuje na Slovensko a do Německa. Přes tisíc tun se vyváží do států Evropské unie a pouze 4,6 tun medu putuje za unijní hranice.

Jedni z mnoha

Včely medonosné nejsou jediným druhem opylovačů v české krajině. Nejenže na území ČR žije zhruba 600 druhů samotářských včel (v Evropě na dva tisíce), 40 druhů čmeláků a asi 3 400 druhů motýlů, ale opylování rostlin mají na svědomí i mnozí další živočichové. Patří k nim například mouchy (převážně pestřenky, lidově známé jako vosičky), brouci, savci, ptáci i plazi. K opylování některých rostlin pomáhá i vítr nebo voda a některé rostliny jsou takzvaně samosprašné. Naprostá většina zemědělské produkce však potřebuje opylovače, jejichž počty však čím dál víc řídnou.

Zatímco počty včel medonosných na našem území rostou, ostatním opylovačům se daří méně. Zhruba třetina populací včel a motýlů mizí, a desetina druhů je ohrožených. „Podle vědeckých studií jsou včely medonosné klíčové zejména pro opylování zemědělských plodin, ale zdaleka ne všech. Mimo pole je jejich podíl na opylování mnohem menší a dosahuje maximálně několika málo desítek procent opylovacích služeb, přičemž celá řada rostlin je na divoké opylovače zcela odkázána. Včela medonosná na ně nemá vliv buď žádný, nebo dokonce negativní,“ upozorňuje Robert Tropek.

Evropská unie se proto snaží opylovače před vyhynutím zachránit, a to především skrze výše zmíněnou podporu biodiverzity, omezování pesticidů a přidělení většího množství financí na výzkum těchto živočichů.

Svět bez opylovačů

Napadlo vás někdy, jak by to vypadalo, kdyby jednou ze dne na den ze světa zmizely všechny včely, čmeláci a další opylovači? Pro výpočet ztráty zemědělské produkce jsme využili data Eurostatu o produkci zemědělských plodin z roku 2017, která jsme porovnali s údaji o vlivech opylovačů na jednotlivé plodiny z vědeckého článku s názvem Importance of pollinators in changing landscapes for world crops. Ne každá plodina totiž potřebuje opylovače, a tak autoři článku jejich vliv rozdělili do několika základních kategorií:

Zásadní: Bez opylovačů dochází k poklesu produkce o > 90 % Silný: Bez opylovačů dochází k poklesu produkce mezí 40 - 90 % Střední: Bez opylovačů dochází k poklesu produkce mezí 10 - 40 % Malý: Bez opylovačů dochází k poklesu produkce mezi 0 - 10 % Žádný: Rostlina není závislá na opylovačích/opylovači namají vliv na zvýšení produkce.

Nejvíce by na to v Evropě doplatily středomořské státy, jelikož je ovoce pěstované v tomto teplém podnebí na opylování mnohem závislejší než obilniny či většina zeleniny. Pri počítání s maximálním vlivem opylovačů by v Evropě nejhůře dopadla Černá Hora. Její zemědělská produkce by v případě vyhynutí opylovačů klesla o více než 36 % a více než 30% ztráta by čekala i Albánii či Portugalsko. Naopak Skandinávie by ani při největším dopadu této hypotetické katastrofy pocítila následky minimálně. Nejhůře by dopadlo Švédsko s 5,9% ztrátou.

Ztráta Česka by při nejhorším scénáři byla zhruba 8 %, zatímco při nejlepších možných výsledcích by klesla na pouhých 1,2 procent. Může za to především hojné pěstování pšenice, která je samosprašná větrem. Stejně je na tom i například ječmen či kukuřice. Ztráta by naopak byla poměrně znatelná u cukrové řepy či řepky olejky. Zmizení opylovačů by nejvíce zasáhlo produkci některých druhů zeleniny a stromů, kterým se daří spíše v teplejším podnebí. Ty ovšem málokde tvoří základ jídelníčku dané oblasti.

Přestože se česká ztráta může dostat na maximálně 8 %, je potřeba mít na paměti, že velkou část ovoce a zeleniny dovážíme ze zahraničí. Například u jablek, jejichž produkce na opylovačích závisí z 65 %, se každoroční import rovná více než 59 tisícům tun. I některé druhy zeleniny by byly vymizením opylovačů velmi silně zasaženy. Například melouny se u nás téměř nepěstují, přesto si bez nich mnozí nedokážou představit léto. V roce 2018 se ze zahraničí dovezlo téměř 95 tisíc tun melounů a produkce melounů je na opylovačích závislá až z 95 %. Silný dopad by vymření opylovačů mělo i na rajčata, okurky nebo například hrušky. Pokud bychom skutečně přišli o opylovače, museli bychom na řadu běžně dostupného ovoce a zeleniny zapomenout.

Mohlo by vás zajímat