Lesy Evropy

Lesy Evropy

Česko ročně osazuje přes 28 tisíc hektarů půdy novými stromy. V boji s kůrovcem pomáhá pestrá výsadba

Téměř polovinu plochy EU pokrývá lesní porost. Největší plochu zabírají lesy v severských zemích a nejméně rostou ve Velké Británii. Česko je stromy aktuálně pokryté z 34,7 % a až polovinu stromů u nás představují smrky. Smrkové monokultury jsou však náchylnější k nemocem i napadení kůrovcem. V roce 2019 dosáhlo vytěžené kůrovcové dřevo rekordních 22,7 milionů kubíků. Efektivním způsobem boje se škůdci je pestrá výsadba, která zároveň lépe udržuje vodu, brání erozi a odolává přírodním živlům.

O tom, že jsou stromy pro život na naší planetě nepostradatelné, asi není potřeba polemizovat. Lesy nejen vytvářejí kyslík, čistí vzduch nebo poskytují útočiště různým živočichům, ale zároveň chrání půdu proti erozi, podílí se na koloběhu vody a regulují místní i celosvětové klima. Jediný dospělý strom dokáže ročně vstřebat až 22 kilogramů oxidu uhličitého a na oplátku produkuje kyslík.

Lidem lesy slouží i materiálními způsoby – péče o stromy a těžba dřeva poskytují pracovní místa a lesy slouží i jako obnovitelný zdroj energie. Přibližně polovina výroby obnovitelné energie v Evropě pochází právě ze dřeva. Až 42 % objemu vytěženého dřeva se používá jako palivo, 24 % zpracovávají pily, ze 17 % těží papírenský průmysl a 12 % slouží na výrobu dřevěných desek, uvádí ve svém shrnutí Evropský parlament.

Zelená Evropa

Plocha Evropské unie je pokryta 182 miliony hektarů lesních porostů. To znamená, že lesy představují až 46 % evropské plochy. Nejvíce se na tom podílí Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie a Polsko, jejichž rozloha zahrnuje dvě třetiny všech evropských lesů. Stromové porosty se totiž mezi jednotlivými zeměmi zásadně liší. Zatímco v severských zemích dosahuje lesnatost k 70 %, v Irsku se pohybuje okolo 11 %. V Česku stromy rostou na více než 2,7 milionu hektarů, což je zhruba 34,7 % našeho území. V „zelenosti“ tak zaostáváme za průměrem Evropy o dvanáct procentních bodů.

Zatímco ve světě je deforestace stále závažnějším problémem a podle serveru One Tree Planted člověk každé 1,2 sekundy pokácí stromy o rozloze fotbalového hřiště, v Evropě se lesní porost stále rozrůstá. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o nových 11 milionů  hektarů, za což můžeme vděčit nejen přirozené obnově, ale i cílenému zalesňování. Na tom se nadále podílí i Evropská unie, která jen mezi lety 2015 a 2020 na podporu evropských lesů vyčlenila přibližně 8,2 miliardy eur, což jsou peníze, za které by se dala vybudovat celá současná česká dálniční síť. Do roku 2030 si navíc dala za cíl vysadit 3 miliardy nových stromů.

Když se kácí les…

Ačkoliv se většina evropských států snaží vysazovat nové stromy, i kácení je přirozenou součástí koloběhu života lesů. Během období 2016 až 2018 vzrostla plocha vytěženého lesa oproti předchozímu období o 49 %. Důvodů pro tento obrovský nárůst může být hned několik od přírodních katastrof, útoků dřevokazných škůdců či požárů, přes větší poptávku po dřevu a dřevěných produktech. K největšímu nárůstu pokácených lesů došlo ve Slovinsku, kde změna dosáhla více než 255 %. Výrazný 120% rozdíl zaznamenala podle výzkumu zveřejněného v časopisu Nature také Itálie, a o 85 % více vykáceného lesa najdeme i v Estonsku.

Zajímavý je i fakt, že data ze snímků satelitních družic, ze kterých vychází autoři odborného článku, jsou mnohem vyšší než ta, která vykazují jednotlivé země. Nárůsty plochy po vytěžených lesích komplikují vizi uhlíkové neutrality do roku 2050, podle které má Evropa vypouštět jen tolik emisí skleníkových plynů, kolik naopak zvládne absorbovat například právě prostřednictvím lesních porostů. Evropa tak musí podniknout nové kroky, kterými by se k ambicióznímu cíli opět přiblížila.

S mizením lesů je ve světě spojeno až 15 % emisí skleníkových plynů a při pokračování tohoto trendu by do 25 let vymřelo až 28 tisíc druhů živočichů. Na lesy je navíc vázáno 1,6 miliard pracovních míst a při jejich vymizení by o svou práci přišla až pětina obyvatel Země.

...dřevaři profitují

Nejvíce dřeva a dřevních produktů vyváží za hranice své země Rusko, které se v roce 2019 na celosvětovém exportu podílelo z 13 %. Své prvenství získalo v roce 2003. Do té doby se mohla největším exportem chlubit Kanada, která byla během svého nejsilnějšího období v roce 1985 zodpovědná za více než 30 % světového vývozu dřevařského průmyslu. V absolutních číslech šlo o tehdy o 30 milionů kubíků dřeva, ale vzhledem k tomu, že dřevařský export nadále roste, představuje současných 13 % Ruska 52,4 milionů m3. Český export se na tom světovém s 18,2 miliony kubíků vyvezeného dřeva a dřevních produktů podílí ze 4,5 %, a v Evropě nás tak překonává pouze Německo.

Více než tři čtvrtiny českého dřevařského exportu tvoří průmyslová jehličnatá kulatina, dvacet procent představuje jehličnaté řezivo a 1,5 procenta patří dřevěným štěpkám a třískám. Průmyslová jehličnatá kulatina je zároveň i tím, co se podle dat Organizace pro výživu a zemědělství nejčastěji dováží do Česka.

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, lesnictví je pro Českou republiku poměrně významným odvětvím. Ačkoliv dřevařský průmysl tvoří pouze 0,63 % celkové přidané hodnoty HDP české ekonomiky, je to vyšší výsledek, než jakého dosahuje většina ostatních evropských států. Více než my z lesů podle dat Eurostatu z roku 2017 profitují pouze severské státy, Pobaltí a Rumunsko. Význam českého dřevařství v roce 2019 ještě vzrostl, a to především z hlediska exportu dřeva. Nejlépe je to poznat na vývozu do Číny, kam jsme předloni odeslali 2,3 milionů kubíků dřeva. Oproti roku 2018 jde o 1 255% nárůst. Ještě vyšší export do Číny zaznamenalo Německo, jehož vývoz stoupl z 200 tisíc kubíků v roce 2018 na 3,8 milionů m3, uvádí německý odborný server Holzkurier.

Zkáza evropských lesů

Kácení stromů však vždy neprobíhá plánovaně a za účelem zisku. Stromy poměrně často čelí různým kalamitám a přírodním katastrofám, a lesníci tak musí vykácet velké části lesů. Nejjednodušší rozdělení hrozeb, kterým lesy neustále čelí, je na hrozby biotické a abiotické. Mezi ty první patří veškeré druhy živočichů (zejména hmyz či jelenovití) a různé nemoci. Abiotickými hrozbami se rozumí především ty, které plynou z přírodních živlů. Řadí se mezi ně požáry, sucha, bouře, ale i znečištění ovzduší. Alespoň jednou z těchto hrozeb je postiženo přibližně 6 % světových lesů.

Ještě horší je situace z hlediska jednotlivých druhů stromů. Rozmanitost lesů a biodiverzitu ohrožují monokulturní lesy s jednotvárným druhovým složením. Proto začínají být v ohrožení stromy, které jsou početně mnohem méně zastoupené. V Evropě až 58 procentům endemických druhů stromů (druhy, které se vyskytují pouze na jednom místě, pozn. red.) hrozí vyhynutí a 15 % (66 druhů) je v kritickém ohrožení.

Severní vítr je krutý

Jednou z nejzávažnějších abiotických hrozeb, které Evropu postihují, jsou silné vichřice. Ty s sebou často přináší zkázu na obrovské lesní ploše. Nejničivější byla od devadesátých let vichřice jménem Lothar, která o Vánocích v roce 1999 zasáhla zejména západ Evropy. Kromě ničivých záplav, lavin a desítek úmrtí ve Francii, Německu a Švýcarsku s sebou orkán s rychlostí až 272 km/h přinesl lesní zkázu o dřevním objemu 180 milionů metrů krychlových. Druhá nejničivější bouře s názvem Vivian přišla na začátku devadesátých let a pokácela stromy na o objemu 100 milionů m3. V Česku nechvalně proslulý orkán Kyrill poničil v roce 2007 asi 55 milionů metrů krychlových (na našem území šlo přibližně o 10 milionů m3 dřeva), a byl tak celkově 4. nejničivější vichřicí posledních let.

Neviditelný škůdce

Ve střední Evropě stále roste podíl poškozeného dřeva na celkové těžbě. Nejhorší situace zatím nastala v roce 2019, kdy na 119 milionů m3 celkové těžby v Rakousku, Německu a Česku připadlo až 113 milionů kubíků zničeného dřeva. Vloni mělo podle odborného serveru Timber-Online množství zničených dřevin dokonce obsáhnout celkový objem těžby, tedy celých 119 milionů m3, a letos má poničené dřevo celkovou těžbu dokonce překonat. Poté se však má situace podle odhadů začít znovu mírnit a v roce 2025 už nemá poškozené dřevo představovat ani 50 % celkové těžby.

Mezi hlavními důvody obrovského nárůstu kalamitní těžby je zejména na našem území lýkožrout smrkový, u nás známější pod lidovým názvem kůrovec. Tomu se u nás daří zejména kvůli jednotvárné skladbě našich lesů, ve které naprosto dominuje smrk ztepilý, který tvoří až 50 % veškerého lesního porostu. Smrk je totiž velmi náchylný na sucha a vedra, a je proto snadno napadnutelný.

Kůrovcová kalamita rok od roku nabývá na síle, čemuž částečně napomáhá i pandemie koronaviru. Kvůli opatřením proti šíření viru měla spousta velkých pil omezený provoz a většina těch pohraničních dokonce stála úplně. Postižené dřevo tak neměl kdo zpracovávat, a dřevokazný brouk se tak mohl bez obtíží množit. Kůrovec však byl na vzestupu i před řáděním koronaviru. Jeho útoky začalo Česko ve větší míře pociťovat v roce 2016, kdy z 2,3 milionu m3 kůrovcového dřeva poskočil jeho objem na dvojnásobek. Od té doby jeho objem stále rostl a v roce 2019 dosáhl až na 22,7 milionu kubíků. Mezi lety 2018 a 2019 tak došlo k největšímu, téměř desetimilionovému nárůstu. Kalamitní těžba tak v Česku obecně už v roce 2015 předehnala těžbu plánovanou a v roce 2019 představovala více než 94 % celkově vytěženého dřeva.

Záchrana českých lesů

Jak se dá zabránit zbytečnému kácení našich lesů kvůli kůrovcové kalamitě? Mnohé asi překvapí, že přístup nezřízeného sázení nových stromů může často působit kontraproduktivně. Ideální podoba českého lesa se skládá z různých druhů stromů, ve kterých sice nadále převažují smrky, ale mnohem menším poměrem než v současnosti. Bohatá a různorodá skladba lesů zaručuje větší odolnost různým přírodním katastrofám, lesy jsou tak zdravější a s všemožnými riziky se dokáží ve velké míře vypořádat samy. Obecně by naše lesy podle odborníků potřebovaly více listnatých stromů (zejména buků), a menší zastoupení jehličnanů (především smrků).

Ačkoliv se smrky nadále zalesňuje nejvíce, v roce 2019 se pestrost nově vysazených stromů zásadně zvýšila. Oproti roku 2018 jsme vysadili o 50 % víc buků, o téměř 60 % víc dubů nebo o 70 % víc javorů. Celkově u nás bylo v roce 2019 osázeno 28 672 hektarů půdy a společně s přirozenou obnovou se nové stromy objevily až 34  tisících hektarů země. To je o téměř 10 tisíc víc než v každém z předchozích pěti let.

Sázet se musí chytře

O výsadbu nových stromů se snaží i neziskové organizace nebo soukromé firmy. I ty však musí mít na paměti ideální složení lesů a brát v potaz snahu o udržení biodiverzity. „V tomto kontextu je ale třeba si uvědomit, že stromy nejsou vítány všude v otevřené krajině. Mokřady, druhově pestré louky, pastviny, či travnaté porosty s roztroušenými keři jsou v současnosti vzácným typem prostředí, které hostí spoustu zajímavých a vzácných druhů organismů. Rozhodně ne všude je tedy výsadba stromů v české krajině pozitivním krokem pro podporu biodiverzity,“ varuje David Hořák, docent ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Na obnově stromového porostu se podílí například iniciativa Sázíme budoucnost vedená Nadací Partnerství. Ta si dala za cíl vysadit v Česku 10 milionů stromů a více než polovinu už má splněnou. Na sázení se lze podílet finančními dary, vlastní výsadbou, darováním stromu nebo i dobrovolnickými pracemi. Nadace se při své činnosti nejvíce zaměřuje na solitéry, větrolamy a remízky, které poskytují útočiště volně žijícím živočichům. Obnovu českých lesů si dal za cíl i největší český zaměstnavatel Škoda Auto. Škoda se v roce 2007 zavázala k tomu, že za každý v Česku prodaný vůz vysadí nový strom, a za dvanáct let projektu tak automobilka zasadila přes 912 000 nových dřevin.

Výsadbě se věnují i těžební a průmyslové firmy, které vytvářejí novou krajinu v místech, kde byla lidskou činností poničena. Na Mostecku například v současnosti probíhá obnova lesů původními druhy stromů, za kterou stojí skupina Sev.en Energy. Skladba nové výsadby zahrnuje duby, lípy, olše, javory, jasany, topoly, jeřáby, borovice a modříny. „Takto dobře založený smíšený les dokáže udržet v krajině vláhu, což je pro Mostecko velmi důležité,“ říká Tomáš Šolar, ředitel společnosti Rekultivace, která do skupiny spadá. Stromy smíšeného lesa si poradí i se škůdci, jako je například kůrovec, který decimuje zejména jednodruhové lesy. Do krajiny se navíc díky rekultivaci vrátí i původní, dnes už velmi vzácný druh jeřábu oskeruše, který kdysi nejen na Mostecku hojně rostl, ale dnes se ve volné přírodě téměř nevyskytuje. Na území Vršanské uhelné společnost loni celkově zasadila přes 252 tisíc stromových sazenic.

Novou výsadbu stromů si berou na starost i obce, školy, veřejné instituce, nebo zemědělci, ale často se jí věnují i dobrovolníci. Jedním z těchto dobrovolných projektů je i akce s názvem #TeamTrees, kterou uspořádali američtí youtubeři vystupující pod jmény MrBeast a Mark Rober. Do akce se mohl zapojit kdokoliv každý poskytnutý dolar pomohl zasadit jeden strom. Původní cíl byl vysadit 20 milionů stromů, toto číslo se ale podařilo překonat o dva miliony.

Konec jednotvárných lánů

Výsadba remízků a větrolamů je důležitá nejen pro udržení biodiverzity, ale i pro zlepšení celkového rázu krajiny. Zemědělská půda v Evropě zabírá 171 milionů hektarů, což je přibližně 40 % celkové plochy EU. Lány polí se tak táhnou, kam oko dohlédne. V Česku tohle tvrzení platí dvojnásob, jelikož máme hned po Slovensku největší podíl polí s rozlohou nad 100 hektarů. Na takové souvislé ploše se drobní živočichové nemají kam schovat a širé lány navíc špatně zadržují vodu. „Intenzivní zemědělství na velkých plochách obdělávané půdy, dominance ekonomicky výhodných plodin a absence přírodních prvků v polní krajině zásadním způsobem negativně ovlivňuje biodiverzitu, což je viditelné zejména na klesajících populacích ptáků otevřené krajiny nebo nápadném úbytku hmyzu,“ vysvětluje ekolog David Hořák z Univerzity Karlovy. Ministerstvo zemědělství proto od letoška zavádí omezení rozlohy monokulturních polí na maximálně 30 hektarů. Zemědělské plochy tak budou mnohem častěji protínat travnaté pásy či remízky.

Nebezpečí rozlehlých polí si uvědomuje i Evropská unie, která remízky, polní cesty a stromové aleje zařadila do své Zelené dohody pro Evropu. Na rozšiřování lesů, budování remízků na polích, udržování potoků a řek nebo výsadbu zeleně ve městech proto Zelená dohoda vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně. Téma vnímá jako důležité i česká veřejnost. Podle květnových dat výzkumného ústavu STEM si 66 % Čechů a Češek myslí, že Zelená dohoda bude jasným přínosem pro ochranu české přírody a krajiny včetně zlepšení situace v boji proti suchu. „Když jsme se ptali na to, co by měla Evropská unie prioritně financovat, česká veřejnost se shodla na tom, že hned po dopravě, tedy po rozvoji infrastruktury, by se mělo investovat do ochrany a zlepšování životního prostředí, tedy vody, půdy a ovzduší,“ říká ředitel ústavu STEM Martin Buchtík.

Remízky u nás byly ještě v první polovině dvacátého století poměrně silně zastoupeny, ale poté začaly zanikat kvůli sdílenému hospodářství. Dříve totiž měly kromě ekologických benefitů i funkci hraničních kamenů jednotlivých pozemků. „Řešením je alespoň částečný návrat k tradiční struktuře krajiny, která byla v naší zemi před kolektivizací půdy. Řada malých rodinných políček vytvářela pestrou mozaiku plošek různých plodin, mezi kterými byly častěji zastoupeny neprodukční prostředí: remízky, větrolamy, meze. Kromě zvyšování heterogenity krajiny, tyto prvky snižují větrnou a vodní erozi půdy,“ doplňuje David Hořák.

Opětovné budování remízků, větrolamů a jiných krajinných prvků přispívajících k větší biodiverzitě však dlouho komplikovala vysoká daň. Zemědělci za tyto plochy platili až pětinásobně vyšší daň z nemovitosti než u orné půdy. Ministerstvo financí však v červnu 2019 rozhodlo obdobná místa od daně zcela osvobodit. Pro dosažení nulové daně musí zemědělci tyto krajinné prvky registrovat do evidence ekologicky významných prvků.

Pro stromy nevidí les

Jak už bylo řečeno výše, složení českých lesů je v současnosti velmi jednotvárné. Naprosto jim dominují smrky, které představují téměř 50 % lesního porostu. Kromě smrků poměrně často narazíte i na borovice, jejichž zastoupení činí 16,1 %. Z listnatých stromů nejčastěji potkáte buk, který zastává 8,8 % stromů v našich lesích. V ideálním případě by však měl mít 18% zastoupení a v přirozené skladbě českých lesů představuje podle ministerstva zemědělství až 40 % veškerých českých stromů. V přirozené skladbě totiž na rozdíl od současné i doporučené převažují nad jehličnatými stromy ty listnaté.

Listnáče však v současnosti mají nad jehličnany navrch pouze v pěti ze čtrnácti českých krajů. Největší zastoupení mají v Praze, kde tyto dřeviny představují až 87,1 % veškerého stromového porostu a 66 % zastávají i na Jižní Moravě. Naopak jehličnany mají největší zastoupení na Vysočině a v Jihočeském kraji, které se také stávají největšími oběťmi kůrovcových kalamit. Při podrobném pohledu na mapu Česka vychází najevo, že má největší zastoupení listnatých stromů jihomoravský Mikulov, kde listnáče představují až 95,6 % tamních stromů. Jehličnanů je naopak nejvíc (93,7 %) v Kraslicích na západě republiky.

Nejstarší stromy naleznete v Brně, kde jejich věk průměrně vychází na 79 let. Brno vede i ve věku listnatých stromů, které letos v průměru oslavily 84. narozeniny. Při hledání nejstarších jehličnanů byste museli zamířit do Orlové, kde je takovým stromům v průměru 83. Ačkoliv se u nás často mluví o staletých lípách, v žádné obci s rozšířenou působností lípy v průměru stovky nedosahují. Za průměrně nejstaršími však můžete vyrazit do Žamberka, kde jim je průměrně 88 let.

Strom roku


Už deset let probíhá soutěž s názvem Strom roku, ve které proti sobě stojí různé stromy z evropských zemí. „Nerozhoduje stáří stromu ani košatost jeho koruny či fotogeničnost. Porota hodnotí zejména historii a příběh stromu a jeho environmentální ale i společenský a historický význam pro dané místo a komunitu,“ upřesňuje pravidla soutěže Andrea Krůpová z Nadace Partnerství, která soutěž spolupořádá.

Do Stromu roku se zapojuje i Česká republika, která vloni vyhrála s Chudobínskou borovicí. Osamělá 350letá borovice roste na skalnatém výběžku levého břehu Vírské přehrady v prostoru zatopené obce Chudobín. V soutěži obdržel český strom přes 47 tisíc hlasů, čímž překonal druhý jinan z Chorvatska o 19 tisíc bodů.

Fotografie: Strom roku

Zelená města

Stromový porost se však netýká pouze lesů či remízků a větrolamů v polích. Čím dál častěji se začínají zelenat i města. Podle průzkumu Eurostatu jsou lidé se zelení ve svém městě nejspokojenější ve francouzském městě Rennes. Až 92 % tamních obyvatel uvedlo, že je jejich město dostatečně zelené. Za Česko probíhal průzkum v Praze a Ostravě. Moravskoslezská metropole dosáhla s téměř 89 % spokojenchi obyvatel o deset procentních bodů lepšího výsledku než Praha. Zato v Bratislavě vyjádřilo spokojenost s tamní zelení pouze 55 % obyvatel. Hůře než hlavní město Slovenska dopadlo v průzkumu jen pět evropských měst, přičemž s výjimkou Budapešti najdete všechna z nich v jižní Evropě. Tamní podmínky pro růst zeleně ve městech jsou přitom kvůli klimatu mnohem nepříznivější než ty, kterým v mírném podnebném pásu čelí Bratislava.

Praha chce v rozšiřování zeleně pokračovat i v budoucnu, a v příštích osmi letech se tak vedení hlavního města rozhodlo vysadit milion nových stromů. Nová výsadba by měla snížit dopady horkého počasí na město, ale náměstek primátora Petr Hlubuček serveru iRozhlas potvrdil domněnku, že většina nových stromů vyroste v okrajových částech metropole.

Zelenosti evropských měst napomáhají i speciální architektonické projekty, které zapojují stromy a keře přímo do projektování. Příkladem takového projektu je i Bosco Verticale v milánské čtvrti Porta Nuova. Jde o dvě výškové budovy, které jsou pokryty vertikálními zahradami obsahujícími přes 16 tisíc dalších rostlin včetně stromů a keřů.

Mohlo by vás zajímat