Voda v krajině
Kvůli suchu mohou hladiny českých řek poklesnout až o 40 % Závlaze pomáhá obnova přirozených funkcí krajiny
Evropu čeká do konce století nebývalé sucho. Podle nejpesimističtějších odhadů klesnou hladiny českých řek až o 40 %, což bude mít drtivý vliv nejen na pitnou vodu a rozmanitost živočichů žijících v naší přírodě, ale také na zemědělství, energetiku či průmysl. Vysoušení půdy má za následek i ničivější povodně po přívalových deštích. Od roku 1980 u nás živelní katastrofy způsobily škody v hodnotě 308 miliard korun, což je v přepočtu na obyvatele jeden z nejvyšších výsledků v Evropě. Řešení vězí v obnovování přirozených funkcí krajiny, péči o vodní toky či promyšlené výsadbě lesů.
V Evropě došlo od začátku dvacátého století k celkem 1 963 různým přírodním katastrofám, uvádí databáze Centra pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED). Nejvíce pohrom, jako jsou vichřice, povodně, sesuvy půdy nebo požáry, zasáhlo Francii. Od roku 1900 jich tam proběhlo 175 a o život připravily nejméně 28,8 tisíce lidí. Největší škody pak přírodní katastrofy napáchaly mezi lety 1980 a 2019 v Německu, kde se podle Evropské sítě datové žurnalistiky vyčíslují na 2,76 bilionu korun.
V samostatné České republice jsme si prošli sedmadvaceti přírodními pohromami a přibližně polovinu z nich tvořily povodně. Tu nejničivější mají mnozí ještě v živé paměti, jelikož Česko zasáhla v roce 2002 a postihla na 200 tisíc obyvatel, připravila o život 18 Čechů a způsobila škody v hodnotě vyšší než 55,7 miliard korun. Povodně navíc nejsou nejčastějším druhem katastrof jen u nás, ale tvoří téměř 39 % všech živelních pohrom, ke kterým v Evropě dochází. Na druhém místě jsou s 30 % vichřice, se kterými máme v Česku rovněž zkušenost.
Vyčíslitelné i nevyčíslitelné škody
Sucho, povodně a silné bouře stojí společně za 80–90 % všech přírodních katastrof a konkrétně povodně každoročně způsobí škodu v hodnotě až 853 miliard korun. Mezi lety 1998–2017 se podle výzkumu vědců z institutů CRED a UNISDR povodně nějakým způsobem podepsaly na životě dvou miliard lidí po celém světě.
U nás tyto katastrofy mezi lety 1980 až 2019 způsobily škodu v hodnotě 308 miliard korun, a každého Čecha tak stály přibližně 30 tisíc, což je jeden z nejvyšších výsledků v Evropě. Podobně je na tom v přepočtu na jednoho obyvatele Itálie, Francie nebo Irsko, zatímco v Polsku nebo Slovensku jsou ztráty téměř třetinové. Výrazně hůř dopadly Rakousko, Dánsko a Lucembursko, kde na jednoho občana vychází přibližně padesátitisícové škody. Nejhůř ze srovnání vychází Švýcarsko se 67,5 tisíci korun na obyvatele. Celkově v tomto období v Evropě způsobily povodně, bouře, sesuvy půdy a další hydrologické, meteorologické a klimatické události škody v hodnotě 11,45 bilionů korun.
Za vším hledej klima
K záplavám dochází při náhlém zatopení obvykle suché půdy, která nedokáže vodu rychle vstřebat. Za povodněmi i přílišným suchem stojí zejména klimatická změna. Povodně se obecně dělí na tři kategorie. Pobřežní povodně způsobují zejména silné bouře spojené s hurikány nebo následnými tsunami. Od roku 1880 vzrostly hladiny oceánů až o 24 centimetrů, jak uvádí studie Národního úřadu pro oceán a atmosféru, ale hrozba záplav se samozřejmě netýká jen přímořských států. Za říčními povodněmi stojí především dlouhotrvající deště nebo tání sněhu, které postupně zvedají hladinu řek nad jejich kapacitu. Říční záplavy se tvoří v řádu hodin, nebo dokonce dnů, a tak lze včas evakuovat populaci žijící v zasažené oblasti. To se ale netýká posledního druhu, kterým jsou přívalové záplavy. Ty způsobují zejména silné deště, které rychle zvedají hladiny vodních toků, a nelze na ně proto včas zareagovat.
Suché Česko
Živelním katastrofám však lze systematicky předcházet, a to nejen bojem proti klimatické změně, ale i menšími projekty zaměřenými na konkrétní problematiku. Podle Českého hydrometeorologického ústavu se do konce století průměrná teplota v Česku zvedne o dva až pět stupňů Celsia, a čekají nás proto období sucha. Klimatické změny budou mít vliv zejména na stav vody. V nejoptimističtějších scénářích klesnou průtoky v povodích o 15–20 %, zatímco v těch nejhorších modelech se mohou propadnout až o 40 %. Obdobné poklesy navíc neplatí jen u povrchových, ale i u podzemních vod. Pokles vody způsobený suchem navíc neznamená konec povodní. Přívalové deště naopak představují ještě větší riziko, jelikož půda nedokáže takový nápor vody dostatečně rychle vsáknout.
„Povodně i sucho patří k naší krajině od pradávna. Jejich intenzita se však zvyšuje. Posledních 30 let bylo ve znamení nejhoršího sucha i povodní,“ vysvětluje Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky (CzechGlobe). „Sucho a povodně v jednom roce jsme měli například 2014, ale stejná situace nastala i vloni. Tehdy vrcholilo sucho v dubnu, a pak přišly dvoje povodně v červnu a říjnu. Je to dáno tím, že se počasí stává více extrémní, a to na obě dvě strany.“
Dopady sucha
Klesání hladin má negativní dopady i na kvalitu vody, která se vlivem vyšších teplot snáze obohatí o cizí živiny. Vody budou zároveň náchylnější ke znečištění a zhorší se i podmínky pro vodní živočichy, kteří tak budou v některých případech čelit i vyhynutí. Snížení hladiny vod povede i k nedostatku pitné vody nebo vody pro průmysl, dopravu, energetiku, rybolov nebo zemědělství a v neposlední řadě i pro hašení požárů nebo rekreaci. Zemědělství je oblastí, kde lze tvrdé dopady sucha pozorovat na výnosech plodin už v současnosti. „Například v roce 2018 byl propad o 30–40 % a během méně známého sucha 2011–2012 byl v některých okresech na Moravě propad výnosů největší od roku 1960. Další projevy jsou určitě v lesích, které významně usychají a jsou méně odolné vůči kůrovci,“ upozorňuje Pavel Zahradníček.
V minulosti Evropu zasáhlo několik významných období sucha, která měla drtivé dopady i na obyvatelstva jednotlivých států. Jedno z těch nejničivějších postihlo západ Evropy v polovině osmnáctého století a způsobilo smrtící hladomor. Ten měl na svědomí životy až pětiny Irů, tedy větší části populace než známější a o sto let mladší Velký irský hladomor, způsobený špatnou úrodou brambor. Zkušenosti s katastrofálním suchem má i Česko. V roce 1947 vedlo přílišné sucho k silné neúrodě a například v roce 2003 klesly hladiny mnoha řek na nejnižší úroveň v historii a řada toků dokonce zcela vyschla.
V čem vězí záchrana?
V současnosti není česká krajina na nadcházející výkyvy teplot, výkyvy srážkové činnosti a stále častější projevy sucha připravena. Právě půdě je podle vědců potřeba věnovat největší péči skrze její částečnou rekonstrukci, která povede ke zlepšení zadržování vody a lepší přípravě povodí na negativní dopady měnícího se klimatu. Důležitá je podle Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka systematičnost a strategický přístup. Dosavadní kroky totiž považují za roztříštěné a v mnohých případech i velmi špatně vedené.
Základním opatřením by mělo být již zmíněné zlepšení zadržování vody v krajině díky obnově jejích přirozených funkcí. Při přípravě řešení je potřeba pracovat i na úrovni krajů a mít na paměti například i srážkové vody nebo obnovu dosavadních vodních nádrží. Stejné kroky vyzdvihuje i Ministerstvo životního prostředí, které kromě ucelené koncepce a obnovy vodních nádrží doporučuje i zásobování oblastí s nedostatkem vody vodou z jiné vodárenské soustavy. „Nelze asi konstatovat, že je jedno opatření to nejlepší. Vždy jde o skládačku více opatření a to jak velkých, tak i malých. V posledních letech byl asi nejúčinnějším nástrojem zmenšení plochy jednoho lánu polí na 30 hektarů. Do budoucna by to měly být nástroje, které jsou schopny pochytit vodu za vyšších úhrnů srážek, a pak ji využít například na závlahy. Jedná se tedy o různé typy retenčních nádrží. Nelze dělat opatření jen na sucho a nebo jen na povodně, to by byla zásadní chyba,“ doplňuje Pavel Zahradníček za CzechGlobe. Jednotvárné polní lány bez remízků či polních cest zadržují vodu jen velmi špatně a v případě povodní je spíš posilují a ženou dál, než aby vodu vsákly.
Důležitá je pro udržování vláhy v krajině i správná výsadba stromového porostu. Rozmanitý les je nejen odolnější proti škůdcům a jiným přírodním katastrofám, ale zároveň dokáže zadržovat vodu mnohem lépe než lesy jednotvárné. „Česká veřejnost sucho dlouhodobě považuje za jeden z největších problémů v oblasti změny klimatu. Dopady na naši přírodu a krajinu chce mírnit například budováním remízků,“ doplňuje Iva Fialová z výzkumného ústavu STEM.
Investice do životního prostředí
V Česku šlo mezi lety 2008 a 2019 na ochranu vody přes 257 miliard korun z územních rozpočtů obcí a krajů, rozpočtu státu a státních fondů. Nejvíce jsme z vlastních prostředků do ochrany vody investovali v roce 2015, kdy šlo na čističky odpadních vod, prevenci znečišťování a úpravy malých toků celkem 35 miliard korun. Největší podíl českých peněz jde dlouhodobě na odvod a čištění odpadních vod (především od kalů), zatímco do prevence znečišťování vod nebo úprav drobných vodních toků dáváme jen zlomek z celkových rozpočtů a fondů. Největší část financí na ochranu vody jde z územních rozpočtů, zatímco státní rozpočty vyčleňují na vodu méně než polovinu této částky. Náklady na běžný provoz tvoří maximálně 20 % celkových vynaložených peněz. Většina se pak dá označit za investice do připravovaných projektů.
„Češi obecně podporují opatření pro vypořádání se s klimatickou změnou, a to i přes dopady na státní rozpočet či hospodářství. 73 % lidí si přeje udržitelnost a ochranu životního prostředí i za cenu zpomalení hospodářského růstu,“ říká Iva Fialová z ústavu STEM. „Podpora obecných konceptů v oblasti zelené transformace je poměrně vysoká. Když však dojde na konkrétní dopady a opatření, která již mohou zasáhnout domácnosti nebo místní průmysl, jsou lidé v hodnocení zdrženlivější,“ dodává.
Miliardy z evropských fondů
Na životní prostředí, a tedy i kvalitu a ochranu vody se zaměřuje také evropský rozpočet a k podpoře jednotlivých oblastí slouží takzvané operační programy. Ty fungují v sedmiletých cyklech a v minulém období (2007–2013) Česko na ochranu životního prostředí využilo v přepočtu 119,5 miliard korun, které jsme rozdělili na stovky různých projektů. Následná podpora byla už o poznání menší, ale stále šlo o téměř 92 miliard.
Největší položkou v obou obdobích využívání těchto fondů bylo zlepšování kvality vody, vodní infrastruktury a snižování rizika povodní. Zatímco v prvním období šlo o 44,7 miliard korun, v druhém už byla částka třetinová. Za obě období jsme zároveň investovali přibližně 16,2 miliard do oblasti ochrany a péče o přírodu a krajinu. Skutečné částky za projekty z let 2014 až 2020 ještě narostou, jelikož řada projektů zatím stále běží a z celkové alokace 92 miliard korun zatím příjemci dostali méně než polovinu.
Dalšími oblastmi, na které se jednotlivé operační programy soustředí, jsou například obnovitelné zdroje energie, zlepšování ovzduší nebo odpady a ekologická zátěž. „Peníze z Evropské unie už v Česku pomohly třeba regenerovat přes 36 tisíc hektarů půdy, vysadit a ošetřit přibližně tři miliony stromů nebo postavit či modernizovat šest stovek čističek odpadních vod,“ říká Magdaléna Frouzová ze Zastoupení Evropské komise.
Operační programy nejsou jediným prostředkem, kterým Evropa bojuje proti změně klimatu. Takzvaná Zelená dohoda pro Evropu si dává za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality spočívající ve schopnosti pojmutí skleníkových plynů a dalších emisí skrze lesy, oceány a další přírodní ekosystémy. Na biologickou rozmanitost, která je klíčem pro správné fungování ekosystémů, Evropská unie každoročně vyčlení 20 miliard eur. Ty kromě oceánů a lesů pomáhají i 25 tisícům kilometrů evropských řek.
Návrat jezírek a říček
Sucho v současnosti řeší například Jihomoravský kraj, který má k dispozici seznam 800 lokalit, které mohou zastavit vysychání regionu. S vytipováním míst vhodných pro malé vodní plochy, jako jsou mokřady nebo tůně, pomáhali kraji i starostové jednotlivých obcí. Zadržování vody v krajině napomáhá i návrat řek do jejich přírodních koryt, čehož letos využili například na Rychnovsku, když po třiceti letech svedli řeku Orlici zpět na její původní přirozenou trasu.
Krajina se obnovuje i v oblastech, které na čas plnily jiný účel. V Česku jde například o bývalé lomy, které by bez zásadního zásahu situaci se zadržováním vody spíše zhoršovaly. Skupina Sev.en Energy například v současnosti pracuje na oživení území v okolí lomů Vršany a ČSA, kde je účinné zadržování vody jednou z hlavních priorit. Vznikají zde proto prohlubně, meandry, tůně, mokřady nebo takzvaná nebeská jezírka. „Neodvádíme potřebnou vláhu z krajiny pryč, ale vhodnou a smysluplnou úpravou ji naopak zadržujeme tam, kde je jí nejvíce potřeba. Umožňujeme krajině s vodou hospodařit,“ vysvětluje vedoucí oddělení rekultivací ČSA Ingrid Jarošová. Zadržování vody v krajině navíc pomáhá i živočichům, kteří se do těchto oblastí po mnoha letech vracejí.