Česká věda
Česká věda padá v Evropě k průměru. Nedostatek vědkyň a inovací alespoň částečně vyvažuje mezinárodní spolupráce i evropské finance
Třináctá příčka ve vědecko-vzdělávacím pilíři Indexu prosperity Česka podtrhuje přemýšlení o Česku jako o „montovně Evropy“. Potenciál ke zlepšení ale máme, což dokazují i úspěchy vědeckého centra Biocev. Česku však škodí nezájem o terciární vzdělání, nedostatek inovací i malé zastoupení žen ve vědě. Inženýrky a vědkyně představují necelých 6,5 % ženské pracovní síly. Výzkumníci své kolegyně navíc co do počtu překonávají téměř trojnásobně, jak uvádí Evropská komise.
Kvalita českého vzdělávání a výzkumu je podle Indexu prosperity Česka na třinácté pozici ve srovnání s unijní sedmadvacítkou. V získání lepší pozice nám brání zejména nezájem o terciární vzdělávání na univerzitách či vyšších odborných školách. „Dokončené terciární vzdělání má u nás jen 33 % mladé české populace ve věku 25-34 let, což nás řadí na pátou nejhorší pozici v EU,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, ekonomická analytička České spořitelny. Obdobná situace nastává v Česku i u zájmu (nebo spíše jeho nedostatku) o vzdělávání či účast na kurzech v dospělosti. Menší účast na kurzech a dalších formách vzdělávání než u nás vykazují obyvatelé pouze osmi zemí Evropské unie.
„Vzdělanost společnosti nelze měřit počtem vysokoškolských diplomů,“ upozorňuje Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy. „V řadě zemí, a to i u nás, pozorujeme mnohem znepokojivější trend, a tím je ‚inflace‘ vysokoškolského diplomu. Pro soukromé zaměstnavatele již diplomy některých vysokých škol nic neznamenají. Naším cílem je kvalita, nikoliv množství za každou cenu.“
Mozkovna vs. montovna
Ve srovnání s ostatními státy EU Česko v oblasti výzkumu a vzdělávání nevyniká téměř v ničem. Nejlepšího výsledku dosahujeme v kategorii výdajů na výzkum, které u nás vycházejí na necelá dvě procenta HDP. Tím jsme v této oblasti Indexu prosperity Česka dosáhli lehce nadprůměrné desáté příčky, zatímco naši slovenští sousedé skončili 22. s inovačními výdaji v hodnotě 0,92 % HDP.
Přesto se o Česku často mluví jako o takzvané „montovně Evropy“. To je způsobeno například závislostí na dodavatelských řetězcích, nedostatečnou digitalizací státního aparátu nebo velmi nízkou přidanou hodnotou. „České ekonomice by zásadním způsobem pomohlo zrychlení a zjednodušení administrativních procesů spojených s imigrační agendou. Současné nastavení značně komplikuje získávání zahraničních talentů, které kvůli složité byrokracii může klidně trvat až rok,“ vysvětluje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Nedostatečně kvalitní prostředí podpory vědy a výzkumu s sebou nese i to, že Česko není dostatečně inovativní. Podle informací Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) vzešlo z Česka v roce 2020 celkem 1 348 patentů, což se na první pohled může zdát jako velmi vysoké číslo, ale v přepočtu na milion obyvatel u nás připadá zhruba 126 patentů, tedy méně než medián evropského srovnání.
Naprostým rekordmanem je Lucembursko, ve kterém na milion obyvatel vychází přes 3,5 tisíce patentů. V hrubých číslech však jde jen o necelý tisíc patentů víc, než kolik vzešlo z Česka. Jenže v Lucembursku žije téměř dvacetkrát méně obyvatel než v Česku. Relevantnější jsou v tomto ohledu data Švédska, které se v evropském srovnání nachází na druhé příčce s 1,85 tisíci patenty na milion obyvatel.
Hledá se vědec, zn. žena
Česká pracovní síla se z vědců a inženýrů skládá celkem ze 7,1 %. To je podobný výsledek, jakého dosahuje například Francie nebo Španělsko. „Naši východní sousedé pak v Evropě patří ke státům, které se vědě věnují nejméně, jelikož slovenští vědci a inženýři představují pouze 4,9 % tamní pracovní síly. Na opačné straně srovnání pak vyčnívají severské státy, které se všechny pohybují kolem 12% zastoupení vědců v pracovní síle,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. Finský příklad je navíc velmi specifický, jelikož tamní výdaje na vědu od roku 2008 každoročně klesají. Přesto však tamní vědci a vědkyně představují 12,3 % pracovní síly, což je nejvíc v EU. Atraktivita vědeckého povolání se navíc ve Finsku v příštích letech ještě zvedne, protože mají náklady na vědu k začátku roku 2023 zvednout z 2,94 % HDP na 4 %.
Důležitý je i pohled na zastoupení žen ve vědě a technologiích. Ani v tomto ohledu však Česko nijak nevyniká. Vědkyně a inženýrky představují celkem 6,4 % ženské pracovní síly, zatímco u českých mužů je tento poměr 7,7 %. „Ženy se v akademické sféře ztrácejí zejména v přechodu z magisterského studia na doktorské a z (post)doktorského studia na další vědeckou dráhu. Samozřejmě záleží na oboru, ale většinou je nacházíme paritně zastoupené mezi studujícími,” popisuje situaci Johana Jonáková, ředitelka neziskové organizace Gender studies. „V celkových číslech vysokou školu studuje dokonce více žen než mužů. Pak ale nastává velká propast. Ženy nejsou motivované vnitřně ani systémem, aby dále ve vědecké kariéře postupovaly. Naopak jsou jim kladeny zásadní překážky související s mateřstvím. A to i s potenciálním mateřstvím,“ doplňuje Jonáková.
Podle unijního průměru představují ženy téměř 33 % všech výzkumníků. Česko je však v tomto ohledu podprůměrné a podle průzkumu Evropské komise u nás ženy představují pouze 26,6 % výzkumníků, tedy čtvrtý nejhorší výsledek z 47 zkoumaných zemí. „Jeden z nejhorších výsledků Česku patří mimo jiné i proto, že se genderová politika začala v Česku řešit výrazně později než v ostatních západních zemích. Situace se postupně zlepšuje, ale tempo tohoto zlepšování rozhodně není dostačující,“ vysvětluje docentka Iva Šmídová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Postupné zlepšování vnímá i rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková: „Poměr žen studujících na vysokých školách [v Česku] každoročně stoupá. V některých oborech již ženy převažují. Problém spočívá v kariérním postu po skončení studií, protože podmínky pro mladé matky stále nejsou všude dostatečně příznivé. Věřím však, že se situace zlepší. Kroky k nápravě jsou již mnohde patrné.“
Chybí zkrácené úvazky, podpora v rodičovství a flexibilita
S příčinami nižšího zastoupení žen souhlasí i jaderná chemička Martina Benešová, která se podílela na vývoji přípravku pro diagnostiku a léčbu rakoviny prostaty v německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu. I ona vidí řešení ve větší podpoře vědkyň v případě založení rodiny či v rámci péče o rodiče a blízké. Zároveň však dodává, že z osobních zkušeností výrazně nižší zastoupení žen ve vědě nevnímá. „Rozdíl je pro mě znatelný až na vyšších postech. Osobně jsem se s žádnými bariérami nesetkala. Spíše naopak, občas mám pocit, že jsem v určitých případech ve vědě zvýhodněna právě proto, že jsem žena. Což samozřejmě rovněž nepředstavuje optimální situaci,“ vysvětluje vědkyně, která vyvinula radiofarmakum k léčbě jednoho z nejčastějších typů rakoviny, jehož léčba byla doposud spojována s řadou vedlejších účinků. „Problém v současnosti spočívá i v tom, že se některé instituce věnují otázce nerovnosti jen pro forma a že se nerovné zastoupení žen nezlepšuje plošně, čímž se dál otevírají pomyslné nůžky. Řada politiků přitom otázku genderové nerovnosti stále vydává za ‚módní vlnu‘, což komplikuje náhled na rovné podmínky nejen ve vědě,“ doplňuje Iva Šmídová.
Pro největší podíl žen ve vědě a technologické sféře se opět musíme obrátit k severským státům, které nejen vedou v poměru vědců k pracovní síle, ale zároveň zde vědkyně a inženýrky zaujímají větší poměr pracovní síly než muži. Největší rozdíl lze pozorovat v Norsku, kde do těchto oborů spadá 13,6 % pracujících žen, zatímco u mužů jde jen o 9,9 %. Skandinávskou výjimkou je Finsko, kde muži převyšují ženské zastoupení ve vědě a technice víc než dvojnásobně.
Skutečné zlepšení situace v Česku je nyní podle Ivy Šmídové v rukou akademické a soukromé sféry, které mají motivaci snažit se do pracovního procesu zapojit více žen. „Univerzity s výzkumnými ambicemi, které žádají o podporu Evropskou unii musí splňovat řadu podmínek, mezi kterými je i otázka genderového zastoupení. Navíc existuje řada organizací s podpůrnými programy, které ženám pomáhají překonat bariéry, které současné nastavení obsahuje,“ vysvětluje socioložka z Masarykovy univerzity. Aspirujícím vědkyním by pomohly i flexibilnější úvazky, dostupnější školky či obecně lepší financování mladých vědců.
Úspěch státu navzdory
Přes všechny výše zmíněné komplikace, které plynou především z nedostatečně nastavených podmínek státem, je česká věda ve světě uznávaná historicky i díky současným objevům a vynálezům. Zatímco minulost české vědy lemují takové milníky, jako je lodní šroub, ruchadlo, oblouková lampa nebo hromosvod, současní čeští vědci bodují například v nanotechnologiích nebo zdravotnictví.
Nanotechnologie představují pro Česko velkou příležitost, díky které se může stát světovou velmocí. Když se tato oblast navíc spojí s 3D tiskem, má Česká republika před zbytkem světa opravdu navrch. Ačkoliv historie nanotechnologií sahá dál, právě Češi si v roce 2005 nechali patentovat technologii na průmyslovou výrobu nanovláken, což tento materiál dostalo i mimo laboratorní zařízení a výzkumy.
Zářným příkladem úspěchu ze zdravotnické oblasti je pak centrum Biocev, které spojuje špičkové vědecké odborníky z oblastí molekulární a buněčné biologie, fenogenomiky, strukturní biologie, tkáňového inženýrství a biomedicíny. Centrum české vědce navíc propojuje s odborníky z cizích zemí, což mu pomáhá pozvedávat úroveň české i evropské vědy. „Naše týmy přispěly k objasnění důležitých procesů při vzniku chorob jako rakovina, cukrovka, neplodnost nebo řady vzácných onemocnění,“ vysvětluje Petr Solil, tiskový mluvčí Biocevu. „Zapojení našich laboratoří do mezinárodních výzkumných konsorcií zvyšuje úroveň jejich expertízy, efektivity a posiluje i jejich význam a důležitost v rámci mezinárodního výzkumného prostoru.“
Bez vzájemné pomoci to nejde
Úspěchy českých vědců by však v současnosti nebyly možné bez evropské podpory, což potvrzuje i příklad Biocevu. Ten nejen využívá evropských prostředků pro realizaci vlastních výzkumů, ale evropské peníze se z 85 % podílely i na samotné výstavbě moderního centra ve Středočeském kraji. Evropa českým vědcům nabízí i další formy podpory. Vědu totiž najdete i v základních pilířích Evropské unie, které podporují evropské operační programy.
Nejnovější programy platí na období let 2021–2027 a podpoří zejména dopravu, na kterou má jít celkem 126,8 miliard korun. Mezi hlavní priority nového období však patří i „Inteligentnější Evropa“, která zahrnuje například digitalizaci, ekonomickou transformaci, podporu malých a středních podniků nebo výzkum, vývoj a inovace. I vzdělávání a výzkum mají svůj vlastní operační program, který nese společný název Jan Amos Komenský a s podporou v hodnotě 66,3 miliard korun je čtvrtým nejobjemnějším programem, co se finanční podpory týče. Celkem mají operační programy během sedmi let rozdělit přes 550 miliard korun, ale ani tak nejde o jedinou formou finanční podpory, kterou mohou evropské země pro podporu vědy a výzkumu čerpat.
Postupně roste například i podpora z programu Horizon, který se specializuje přímo na podporu výzkumu a inovací v celé Evropě. Zatímco v prvním pětiletém období program obsahoval celkem 3,2 miliard eur, v posledním sedmiletém období s názvem Horizon Europe jde o rekordních 96,9 miliard.