Větrné elektrárny v ČR
Podle optimistického scénáře může větrná energie pokrýt až třetinu tuzemské spotřeby energie. Rozvoj brzdí mýty i politický nezájem
Válka na Ukrajině naplno odhalila zranitelnost našeho energetického systému. Stoprocentní závislost na ruském plynu je obrovskou hrozbou, kterou Česko podcenilo. Existuje ale i jiná cesta. Podle zjištění analytiků Evropy v datech má Česko potenciál pokrýt desetinu své spotřeby elektřiny zdrojem, který je čistý, provozně levný a který pomůže k větší surovinové nezávislosti – větrem. V současnosti z něj pochází pouze 1 % elektřiny vyrobené v Česku. Do roku 2040 by ale větrné elektrárny mohly pokrýt až 10 % energetického mixu republiky. Česko by se tak alespoň přiblížilo produkci v EU, kde je vítr důležitým zdrojem elektřiny už dnes a do budoucna jeho význam poroste.
Vítr v Česku otloukánkem?
V roce 2020 vyrobily větrné elektrárny v Česku 690 GWh elektřiny. To je pouze 1 % z celkové výroby na území Česka, třikrát méně než kolik za rok dodaly do sítě solární elektrárny, vodní elektrárny či ty spalující biomasu. Pokud se podíváme na větrné elektrárny v Česku, zjistíme, že absolutní většina z nich vznikla do roku 2012 a mezi lety 2014–2016 a 2019–2020 nebyla v Česku postavena žádná nová větrná elektrárna.
Český vs. evropský vítr
Naproti tomu v EU se podíl kapacity větrných elektráren vyšplhal na 18 % a Evropa intenzivně buduje další větrné parky i větrné farmy na moři. Ty budou mít podle plánu Evropské komise do roku 2030 kapacitu nejméně 60 GW.
Podle WindEurope se produkce elektřiny z větru pohybuje v Evropě mezi 10–25 %. Rozdíly jsou patrné nejen mezi státy, ale také v rámci roku – v některých měsících (obvykle letních) fouká vítr méně. To je ostatně největším problémem větru – výroba je volatilní, někdy je velmi nízká, jindy dokáže jen samotný vítr pokrýt spotřebu celého státu. S jistými výkyvy se ale dá s využitím statistiky v řízení elektrické sítě předem kalkulovat.
Největrnějším měsícem od počátku roku 2021 byl podle dat WindEurope březen 2021, kdy se větrné elektrárny podílely na výrobě elektřiny v Evropě z více než 25 %. V rámci EU má na svém území nejvíce instalací Německo (64 GW), Španělsko (28 GW), Francie (19 GW) a Švédsko (12 GW). Pro srovnání v Česku byl k roku 2020 instalovaný výkon větrných elektráren jen 340 MW.
Evropa přesouvá větrníky na moře
Větší podíl na výrobě elektřiny v Evropě stále drží větrné elektrárny na pevnině, tzv. onshorové větrné elektrárny. Některé státy ale už dnes mají nebo do budoucna plánují výstavbu velkých větrných parků na moři, tzv. offshorových větrných elektráren. V roce 2021 bylo 19 % nových větrných elektráren v EU instalováno právě na moři. Evropská komise ostatně už před dvěma roky v rámci své Strategie EU pro energii z obnovitelných zdrojů ohlásila záměr výrazně navýšit kapacitu offshorových větrných elektráren na nejméně 60 GW do roku 2030 a na 300 GW do roku 2050. V současnosti je kapacita offshorových větrných elektráren něco přes 12 GW.
Pokud se Evropa rozhodne nebo bude nucena přestat dovážet plyn z Ruska, budou právě offshorové větrné elektrárny jedním ze zásadních zdrojů elektřiny a surovinové nezávislosti pro celou Evropskou unii. Jak se zmíněná Strategie EU, navýšené cíle podílu obnovitelných zdrojů a ruská agrese na Ukrajině promítnou do energetických strategií členských států, bude jasnější příští rok. Do konce června 2023 musí totiž představit návrh aktualizace národních energetických a klimatických plánů, které stanovují národní cíle v těchto oblastech do roku 2030, a politiky a opatření k dosažení těchto cílů.
Až třetina české elektřiny z větru
Podle studie Ústavu Fyziky Atmosféry (ÚFA) Akademie věd České republiky by z větru mohlo do roku 2040 pocházet v Česku 6,2 TWh, tedy 10 % ročně spotřebované elektřiny, což je přibližně spotřeba Moravskoslezského kraje. Pokud bychom se podívali na „optimistický scénář“ dle ÚFA, který počítá s instalací turbín v maximální hustotě při využití veškerých technicky vhodných ploch, měl by vítr potenciál dokonce 19 TWh, což je třetina tuzemské roční spotřeby elektřiny.
Investice do nových elektráren naráží na zdlouhavé povolovací řízení, nedostatek politické podpory a řadu mýtů či neúplných informací. „Potenciál větru máme podobně dobrý jako sousední Rakousko, které z větru pokrývá přibližně 12 % své spotřeby nebo jižní Německo. Problémem je dlouholetý vlažný přístup státu, vítr stejně jako ostatní obnovitelné zdroje musí být pro stát jasná priorita a musí to tak i veřejně opakovaně deklarovat,“ říká předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
Pojďme se podívat, jak je to s větrnými elektrárnami doopravdy.
Mýtus 1: Česko nemá vhodné podmínky pro větrné elektrárny
Nevhodné přírodní podmínky jsou častým argumentem proti stavbě větrných elektráren. Podle studie ÚFA tomu tak ale není. „Když porovnáme větrnost i charakter krajiny, máme velmi podobné podmínky pro větrné elektrárny jako jsou v jižní polovině Německa. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,“ doplňuje Štěpán Chalupa.
Větrná mapa České republiky ukazuje potenciálně vhodné lokality pro instalaci větrníků z pohledu přírodních podmínek. Z nich je pak nutné vyjmout chráněné krajinné oblasti, vrcholky hor nebo místa s hustým osídlením, kde se větrné elektrárny stavět nesmí. I pak ale zbývá výrazná část území vhodná pro stavbu větrných parků.
V konzervativním scénáři studie se jako nejvhodnější pro stavbu nových větrných elektráren jeví Ústecký, Liberecký a Karlovarský kraj. V těchto regionech je pokrytí větrnými parky již dnes větší než ve zbytku republiky.
Mýtus 2: Větrníky jsou hlučné
„Z objektivních dopadů větrných elektráren na člověka je nejzásadnější hluk. Ten zpravidla není příliš intenzivní, za určitých podmínek ale může, zejména v noční době, působit obtěžujícím dojmem,“ připouští Štěpán Chalupa. Nicméně větrné elektrárny se nestaví v osídlených oblastech, naopak se pro stavbu vyhledávají lokality s nižší hustotou osídlení. Mají-li stát v blízkosti obytných domů je povinností nechat zpracovat odborný posudek. „Výsledek akustické studie musí potvrdit dodržení platných hygienických limitů hluku, které jsou u obytných budov 50 dB ve dne (6 až 22 hodin) a 40 dB v noci. Povinnost dodržet noční hlukové limity je zásadním omezením pro umístění větrných elektráren,“ vysvětluje Štěpán Chalupa.
Riziko hlučnosti výrazně snižuje údržba – pokud je zařízení správně servisováno, je hluk minimální. Největší intenzitu hluku, tedy interakce listů rotoru a proudícího vzduchu, zaznamenáváme v době vysoké větrnosti, tedy i největšího výkonu elektrárny, kdy je obecně vysoká i hlučnost okolí.
Mýtus 3: Větrné elektrárny jsou drahé a jejich výroba neekologická
Abychom dokázali posoudit náročnost budování větrných elektráren – ať finanční nebo surovinovou – je třeba vždy posuzovat celý životní cyklus výroby a provozu zařízení, včetně provozních nákladů. Větrné a solární elektrárny mají oproti jiným zdrojům tu nespornou výhodu, že cena vstupů, tedy paliva, je u nich nulová a jsou v tomto srovnání zdroji s nejnižšími emisemi i cenou, jak ukazuje například server Ourworldindata.org nebo studie Fraunhofer insitutu.
Lukáš Ferkl, Managing Partner ze společnosti EnviTrail, upřesňuje: „Obnovitelné zdroje jsou komplexní systémy a jejich ekologická výroba, provoz a likvidace nejsou triviální, nicméně je to dnes již vyřešený problém. V porovnání s fosilními zdroji je celkový dopad OZE na přírodu v rámci životního cyklu daleko nižší, ve smyslu emisí skleníkových plynů je dopad OZE dokonce zhruba 100–200krát nižší než u fosilních zdrojů a je srovnatelný s jadernými elektrárnami.“
Pokud se zaměříme na samotnou výrobu, pak je třeba sledovat energetickou návratnost elektráren. „Před asi deseti lety se tato hodnota uváděla kolem dvou roků. S nárůstem instalovaného výkonu větrných elektráren a zefektivňování jejich výroby dnes hovoříme o době kratší než jeden rok. Jinými slovy, energii potřebnou k výrobě větrné elektrárny tato větrná elektrárna vyrobí do roka,“ uvádí Štěpán Chalupa a vysvětluje, „Zohledňujeme přitom energii potřebnou v průběhu celého životního cyklu, tedy od výroby komponent, přes dopravu, instalaci, provoz až po demontáž. Výsledná hodnota se liší například podle umístění, typu a velikosti turbíny a jejího faktoru využití.“
Mýtus 4: Veřejnost je proti
Podle studie European Climate Foundation z roku 2021, která zkoumala podporu výstavby nových energetických zdrojů v blízkosti bydliště dotazovaných v 10 státech EU, jsou větrné elektrárny spolu se solárními nejvíce podporovaným zdrojem energie. Výstavbu větrných parků ve svém regionu by v Česku podpořilo 59 % dotazovaných.
„Na obecné rovině nejsou pro Čechy větrné elektrárny kontroverzní, ani je nevnímají jako něco, proti čemu se má bojovat. Něco jiného samozřejmě je, když vám má vyrůst za chalupou, ale tento přístup vidíme všude po světě,‟ říká Nikola Hořejš z agentury STEM. Podle něj se přístup k obnovitelným zdrojům, včetně těch větrných, za poslední roky u společnosti změnil. „Ubylo historek o jejich ‚nesmyslnosti‘, ale naopak vidíme, že sousedovi kamaráda mohou pomoci ušetřit za energii, a proto se o to zajímáme. Lidé obecně věří tomu, co si mohou osahat a vyzkoušet. Je jim podezřelé, když se něco prezentuje jako dokonalé řešení. Je tedy potřeba ukazovat jak výhody, tak i omezení.“
Podle výzkumu agentury STEM Rozděleni klimatem je česká veřejnost jednotná v otázce existence změny klimatu – 93 % obyvatel se přiklání k tomu, že za posledních 100 let ke změně klimatu dochází a 85 % dotazovaných si myslí, že je změna způsobena člověkem. K podobným závěrům dospěl také výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity České klima 2021. Ve společnosti ubylo klimaskeptiků a přibývá těch, kteří jsou ochotni se na řešení sami podílet – 63 % dotazovaných chce s řešením klimatických změn začít okamžitě.
Mýtus 5: Plaší ptáky a hmyz
Větrné elektrárny mohou představovat nebezpečí pro některé druhy, především netopýry a velké druhy ptáků – ať už bezprostřední kvůli možnému střetu s rotorem nebo kvůli omezení životního prostoru. Pokud jsou ale dodržena pravidla pro instalaci a provoz větrných elektráren, nepředstavují pro populace těchto zvířat zásadní nebezpečí. Podle americké studie Přímá úmrtnost ptáků z antropogenních příčin jsou větrné elektrárny ve srovnání s jinými vlivy méně významnou příčinou ohrožení zvířat.
„Z hlediska živé přírody může dojít k úbytku životního prostoru – někteří živočichové mohou okolí větrných elektráren i opustit – nebo může dojít i k úmrtím v důsledku střetu. Dopady se značně liší pro různé živočišné druhy,‟ říká k tomu Štěpán Chalupa. „Známé organizace zaměřené na ochranu přírody, například britská Královská společnost pro ochranu ptáků nebo Světový fond pro ochranu přírody, však větrnou energetiku podporují pro její význam v ochraně klimatu. Globální změna klimatu představuje mnohanásobně větší hrozbu.“
To samozřejmě neznamená, že by měl být podceňován individuální přístup k lokálním dopadům provozu větrných elektráren. „Každý vznikající projekt větrné elektrárny je již ve fázi přípravy posuzován z hlediska možných vlivů na místní faunu,“ uzavírá Štěpán Chalupa.