Sukcese

Krajinu nejlépe obnoví příroda

V Česku se nachází přes 400 km2 území s projevy těžby. Plochu o rozloze 58 tisíc fotbalových hřišť by mohla zachránit takzvaná sukcese

Obnovu krajiny po těžbě si v Česku žádá území o rozloze 58 tisíc fotbalových hřišť. Nemusíme ale vždy sahat jen po technicky náročné rekultivaci, někdy je prostě lepší nechat konat přírodu. Největší potenciál pro takzvanou sukcesi nabízí vytěžené lomy, ale přirozená obnova může probíhat i v rekreačních městských oblastech. Sukcese má řadu výhod: je levná, rychlá, má velký význam pro ochranu ohrožených druhů i zachycování uhlíku a zároveň ji z estetických důvodů často preferují i lidé. Německo dokonce uzákonilo 15% podíl sukcese při obnově krajiny. Sukcese by mohla pomoci i Česku do roku 2030 dohnat 8% deficit chráněných území, který bychom měli podle evropské strategie biodiverzity splnit.

V Česku se nachází přes 400 km2 území s projevy těžby – tedy přibližně 0,8 rozlohy Prahy – které je třeba obnovit. Tato území lze opět probudit k životu technickou rekultivací, která často krajinu redukuje na nežádoucí monokultury, nebo naopak přirozenější sukcesí s jedinečným a pestrým druhovým složením.

Sukcese představuje obnovu krajiny, kde hlavní slovo dostává sama příroda a její přirozené procesy, a kde je neodborný zásah člověka spíše nežádoucí. Některé lokality se pak stávají útočištěm pro ohrožené druhy nebo turisticky zajímavými místy. Pokud jste se někdy procházeli po okolí lomu Amerika na Berounsku, koupali se v Růženině lomu v Brně nebo jste se vydali k Hornojiřetínské výsypce, pak jste možná nevědomky navštívili jedny z nejznámějších příkladů přirozené sukcese v české krajině.

269 ohrožených druhů v lomech

Sukcesní obnova může probíhat na různých územích – ať už jsou to výsypky, opuštěná pole, pískovny, náplavy řek nebo třeba lesy po kalamitách či požárech. Specifické místo mezi lokalitami určenými k obnově mají území po těžbě. Hornickou činností totiž vznikají plochy s jedinečným tvarem i složením půdy, které jsou ideální právě pro sukcesi pestrých biotopů. Ta je podle studií efektivnější pro uzdravení narušené krajiny v případě, kdy je preferována ochrana přírody, ale také násobně méně nákladná než technická rekultivace.

Za dobrý příklad může sloužit Lom ČSA na Mostecku, který hostí minimálně 269 zvláště chráněných nebo vzácných druhů živočichů – ptáků, savců, obojživelníků, hmyzu a rostlin. Tyto druhy jsou přímo uvedené v zákoně o ochraně přírody a krajiny jako ohrožené nebo se vyskytují v červeném seznamu živočichů a rostlin ČR. Některé druhy, jako například linduška úhorní, bělořit šedý nebo slavík modráček, přežívají takřka pouze v oblastech bývalých lomů. Důvodem je mimo jiné absence chemických hnojiv, a tedy větší množství hmyzu, kterým se ptáci živí.

Co bude s lomy na Severozápadě?

V Česku jsou hlavními těžařskými oblastmi severočeský region a Ostravsko. Například lom ČSA nedaleko Mostu by měl být uzavřen v roce 2025, proto je opravdu nejvyšší čas věnovat se jeho budoucí podobě. Podle horního zákona mají těžební společnosti povinnost rekultivovat území zasažené těžbou a vytvářet pro rekultivaci finanční rezervy, které mohou být využity pro sanaci a rekultivaci po schválení báňským úřadem. Zároveň platí poplatky za vytěžený nerost a využití pozemků, ty plynou do státního rozpočtu, respektive městům a obcím, na jejichž území se těží. Pokud stát přistoupí na změnu těchto pravidel a bude možné zvolit místo nákladné rekultivace jiný způsob obnovy, mohou tyto prostředky posloužit jinde.

Obnova krajiny po těžbě se provádí již desítky let spolu s těžbou a byla provedena na více než polovině území bývalých hnědouhelných lomů v Česku. Markéta Hendrychová z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) vysvětluje rozdíl mezi technicky zrekultivovaným územím a sukcesí: „Většinu obnovené krajiny již lidé mohou navštěvovat díky novým cyklostezkám, jezerům a dobré návaznosti na jejich obydlí. K multifunkčnosti posttěžební krajiny chybí už jen větší rozsah ploch určených pro ochranu přírody, která ne vždy jde ruku v ruce s rekultivací a doposud jí byl dán menší prostor než plochám produkčním. Plochy ponechané přírodním procesům – sukcesi, jsou naprosto odlišné od terénně upravených, usilovně udržovaných a hnojených ploch a tomu odpovídá i druhové složení. Území vzniklé díky těžbě představuje neopakovatelnou příležitost pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Nejedná se o jednoho broučka, ale stovky druhů, které kvůli intenzivnímu hospodaření nejsou již schopny přežít v okolní krajině.“

„Umělá“ vs. přirozená krajina

„Výsledky sociologických průzkumů ukazují, že místní obyvatelé i turisté považují sukcesní porosty za krásnější než porosty vysázené technicky,“ popisuje názory veřejnosti na sukcesní obnovu severočeských uhelných regionů Kamila Svobodová z univerzity v Gőttingenu. „S rostoucím stářím lesa se preference lidí pro sukcesní lesy ještě zvyšují. Sukcesí vzniká tzv. nová divočina. Ta je velmi cenným typem prostředí, který lidé vyhledávají pro trávení volného času.“ Estetický potenciál sukcesních ploch potvrzuje například tato studie Univerzity Karlovy.

Studie Mendelovy univerzity v Brně z roku 2022 pak srovnávala příklady obnovy lesa po větrné kalamitě v oblasti tzv. Masarykova lesa u Křtin: spontánní sukcesi březového porostu a řízenou obnovu lesa s vysazením buků. Přirozený březový porost zvítězil nejen množstvím vytvořené biomasy, hustotou porostu, ale také množstvím uhlíku uloženého ve vzrostlých stromech. Jednoduše příroda si sama dokáže určit, jakým druhům se bude nejlépe dařit a v konečném důsledku jsme to právě my lidé, kdo z toho profituje.

Dostane přirozená obnova zelenou?

Sukcese byla, přes svá pozitiva, v českém prostředí v minulosti spíše opomíjena. V době nedávno minulé bylo zemědělství a celková výnosnost území upřednostněno před přirozeným vývojem krajiny, který stále není prioritou. „Ekologická obnova se v ČR využívá nebo jen zřídka z několika důvodů –  od dlouholeté tradice využívání ryze technických postupů obnovy krajiny až po neflexibilní legislativní rámec,“ říká Kamila Svobodová. „V České republice jsou těžební firmy v procesu rekultivací vázány relativně složitou legislativou, která sice sukcesi přímo nevylučuje, ale zároveň ji ani nepodporuje. České zákony například požadují maximální navrácení těžených ploch do původního využití, zejména u původně zemědělské půdy a lesa. Tento požadavek ale nepočítá s možností, že v průběhu těžebních aktivit nebo po jejich ukončení vzniknou samovolnou sukcesí cenné přírodní nebo přírodě blízké biotopy s hodnotnými společenstvy organismů.“

Podle Pavla Pešouta, ředitele sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR, se situace mění pozvolna k lepšímu a přirozená obnova dostane v posttěžebních lokalitách do budoucna větší prostor. „Jde o území často s mimořádnými hodnotami z hlediska biodiverzity. Mnohdy jsou na ně vázány svým výskytem druhy, které z naší intenzivně velkoplošně obdělávané krajiny již vymizely. Proto také mezi základní povinnosti orgánů ochrany přírody byla loňskou novelou zákona o ochraně přírody a krajiny zařazena povinnost prověřovat možnost rekultivace území přírodě blízkou obnovou. Je-li to možné a účelné, je třeba tento způsob obnovy podporovat a registrovat taková území jako významné krajinné prvky,“ vysvětluje Pavel Pešout.

Podle Markéty Hendrychové z ČZU je význam sukcese potvrzen celou řadou studí, jen v různých dobách a politických uspořádáních jsou na krajinu kladeny různé nároky – v minulosti před ochranou krajiny dostávala přednost zemědělská produkce.

Jak se daří sukcesi v Evropě?

Ve vyspělých zemích jako Německo, Finsko, Dánsko či Švédsko se spontánní a řízená sukcese stala běžnou součástí péče o krajinu. Podle Kamily Svobodové se využívá nejen v bývalých těžebních regionech, ale i v lesích či městských rekreačních oblastech.

V Německu je uzákoněn povinný 15% podíl rekultivovaného území určený k sukcesi. I díky tomu mohly vzniknout jedinečné lokality v Dolní Lužici. V Dánsku se rekultivace po těžbě štěrkopísků provádí z velké části řízenou či neřízenou ekologickou obnovou, aniž by byl podíl sukcesních území uzákoněn. „V globálním měřítku ale bohužel stále existuje řada zemí, kde závazek těžebních společností rekultivovat po ukončené těžbě není řádně zakotven v legislativě nebo je jinak problematický a v praxi k rekultivacím nedochází nebo jen zřídka,“ doplňuje Kamila Svobodová.

Studie Ekologické a sociální dimenze obnovy ekosystémů v severských zemích navíc navrhuje při plánování obnovy krajiny spolupráci napříč obory i státy, která by vedla ke sdílení praktických zkušeností a nejlepšímu řešení pro konkrétní oblast.

České pralesy jako evropské chráněné území

Pro Česko může mít sukcese ještě jeden významný bonus. Jako členská země EU jsme zapojeni v soustavě chráněných území Natura 2000, která je největší koordinovanou soustavou chráněných území na světě a hájí evropskou druhovou rozmanitost. Evropská komise ale hodnotí stávající stav ochrany biodiverzity jako nedostatečný a ve Strategii ochrany biodiverzity do roku 2030 požaduje zvýšit rozlohu chráněných území na celkových 30 % rozlohy EU s různou mírou přispění různých členských států. Podle Evropské agentury pro životní prostředí je ochrana přírody v Česku podprůměrná a přírodu chráníme adekvátně jen z 20 %. Stejný problém potvrzuje Index prosperity Česka analytiků Evropy v datech a České spořitelny, podle kterého České republice v oblasti životního prostředí patří v Evropě 23. příčka z 27 unijních zemí.

V případě České republiky činí plocha všech chráněných území (po odstranění územních překryvů) 17 249,1 km2, tedy 22,1 % území, jak uvádí Pavel Pešout (Ochrana přírody). Pro srovnání ve Slovinsku zabírají chráněná území 38 % rozlohy země. „Pokud bychom měli naplnit cíle evropské strategie, bude třeba chránit dalších 8 % území, tzn. přibližně 6 310 km2, což se rovná území o rozloze devíti Národních parků Šumava. Právě sukcese má velký potenciál tato mimořádná území vytvářet,“ vysvětluje Kateřina Novotná, analytička Evropy v datech.

Nadějné jsou plochy v lomu Vršany o rozloze kolem 160 ha, což je přibližně rozloha 225 fotbalových hřišť, které mají největší potenciál k registraci jako významné krajinné prvky nebo již zmíněný lom ČSA pod Krušnými horami, který by se také mohl stát maloplošným chráněným územím národní kategorie. „S blížícím se ukončením těžby a již probíhající klimatickou změnou se zástupci státu zamýšlí nad tím, jak bude koncepčně pánevní krajina využita, jaké funkce, včetně energetické a vodohospodářské, by mohla plnit a aby do budoucna zároveň neznamenala další zbytečné výdaje státu,“ říká Markéta Hendrychová, “Sukcese jako nástroj ekologické obnovy se nabízí jako jeden z efektivních dílků do pestré mozaiky nové krajiny i jako příležitost dosažení větší rozlohy chráněných územích, kterou jsme jako stát přislíbili EU.“

Zajímavými sukcesními plochami jsou už dnes Hornojiřetínská, Kopistská nebo Radovesická výsypka a samozřejmě celá řada bývalých lomů, z nichž nejznámější je lom Amerika. „Plno sukcesních ploch si lidé dávají za cíl výletů po celé republice v různých již opuštěných kamenolomech, kaolínkách a podobně. Mnohdy ani netuší, že to dříve byl lom. Když slyším, jaký je už dnes zájem o studentské exkurze do lomů nebo Uhelných safari, myslím, že pokud se na Mostecku objeví více přírodních území se spontánní sukcesí – jak na souši, tak i co se vodního prostředí (jezer) týče – bude to velké lákadlo a místní z toho budou mít prospěch,“ uzavírá Hendrychová.

Mohlo by vás zajímat