Cirkulární ekonomika
Výstavba bytových domů v Česku oproti loňsku podražila o 13 %, růst cen by mohla zmírnit recyklace vedlejších produktů elektráren
Stavba bytových domů je v Česku čím dál dražší, v letošním dubnu stála o 13 % více než ve stejném měsíci předchozího roku, vyplývá to z dat Českého statistického úřadu. Ceny žene nahoru jak rostoucí poptávka, tak celosvětový nedostatek surovin. Například ceny materiálů a výrobků využívaných ve stavebnictví vzrostly za poslední rok o více než čtvrtinu. Ke slovu se tak dostávají i nové materiály, které lze například vyrobit z vedlejších energetických produktů elektráren. Takovým materiálem je mimo jiné i popílek.
Výstavba bytových budov byla v první čtvrtině roku 2022 dražší o 13 % než ve stejném období předešlého roku, vyplývá to z dat Českého statistického úřadu. Situace se patrně ještě zhorší, jelikož na světě momentálně panuje stále sílící nedostatek stavebních materiálů. Do cen se pak propisuje i současná ruská invaze na Ukrajinu a vysoká inflace.
Stavební materiály zdražily o 26,5 %
Stavební materiály a výrobky během posledního roku výrazně zdražily. Jak uvádí datový analytik Milan Mařík z datového portálu Evropa v datech: „V letošním květnu podražily ve srovnání se stejným měsícem loňského roku o 26,5 %, vyplývá to z dat Českého statistického úřadu. Jejich ceny ale významně rostou od roku 2019. Například cement, vápno a sádra byly v dubnu roku 2022 téměř o 50 % dražší než v roce 2015, což platí i pro dřevo využívané při stavbě. Surové železo a ocel pak za stejné období podražily dokonce o 80 %.”
Příčin růstu cen stavebního materiálu je celá řada. Patří mezi ně zejména rostoucí poptávka po výstavbě budov a jejich oprav. V poslední době se k tomuto faktoru přidal covid-19, který narušil dodavatelské řetězce, a také strmé zdražování cen energií. Jinými slovy, materiálu je nedostatek, jeho zpracování je dražší a zároveň významně roste poptávka po něm.
Prognózu nevylepšují ani světové zásoby stavebního materiálu, zejména písku. Ačkoli je ho na naší planetě mnoho, velká jeho část zůstává nevyužitelná. K výstavbě totiž nelze používat například pouštní písek, protože je kvůli vlivu větrné eroze příliš jemný. Ročně se přitom podle studie OSN na světě vytěží 50 miliard tun písku a štěrku, což je z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Zásoby písku a štěrku jsou omezené a současně má jejich těžba negativní dopady na biodiverzitu, jelikož ničí přirozené životní prostředí mnoha druhů. Například vzácný indický krokodýl gaviál je nyní na pokraji vyhynutí, protože svá vajíčka klade právě do říčního písku.
Náhrada písku za třetinu jeho ceny
Jako jedna z cest, jak snížit cenu staveb a jejich výstavby, se tak nabízí využití takzvaných vedlejších energetických produktů (VEP). „VEP jsou běžně v Evropské unii využívány jako stavební materiál. V cirkulární ekonomice mají obrovský potenciál. V současné době jsou používány například jako složka cementu a betonu, k výrobě prefabrikovaných betonových výrobků, silnic a jiných inženýrských staveb. Energosádrovec se používá například pro výrobu sádry nejčastěji ihned zapracované na sádrokartonové desky nebo jako přísada při výrobě cementu. Největší přínos vedlejších energetických produktů je ale v tom, že mohou ve velké míře zastoupit přírodní suroviny. Zcela nahradit jím můžeme přírodní materiál například při stavbě silnic a dálnic.” uvádí Michal Bystroň, jednatel společnosti Sev.en Smart EP ze skupiny Seven Energy.
Cena těchto materiálů se pochopitelně odvíjí od jejich kvality, nicméně obecně jsou levnější než v současnosti využívané materiály ve stavebnictví. „Popílek do cementu a betonu se pohybuje v ceně kolem 100–200 korun za tunu. Popel a škvára spíše kolem 50 korun za tunu, takže cca za třetinu ceny méně kvalitního písku,” srovnává Vít Černý, odborný asistent v Ústavu technologie stavebních hmot a dílců VUT. Jak vyplývá z dat České geologické služby, v roce 2020 se ve většině krajů ceny písku pohybovaly nad 200 korunami za tunu, ve Zlínském kraji se dokonce vyšplhaly na 293 korun za tunu.
Tunel Blanka i dálnice D1 a D6
V současnosti se VEP nevyužívají přímo na stavbu domů, ale například na stavbu infrastruktury. Rodinný dům z nich tak ještě nepostavíte, ale příjezdovou cestu či parkovací stání již ano. Lze je nicméně přidat třeba jako příměs do betonu. „Vysokoteplotní popílky se nejčastěji využívají jako náhrada cementu, který je příměsí do betonu, ale také pro spékané kamenivo. Méně ušlechtilý způsob použití, avšak vhodný pro velké objemy, je jako náhrada zeminy do hrází, násypů, rekultivace skládek, vyplňování vytěženého prostoru apod. Fluidní popeloviny jsou vhodné pro stabilizaci zemin a opět hráze, zásypy a podobně,” dodává Černý. Využití fluidních popelovin v současnosti testuje například Skanska v rámci výzkumného projektu ve spolupráci s SG Geotechnika a VŠB Ostrava.
Tyto materiály tak našly uplatnění například při výstavbě tunelu Blanka, dálnic D1 a D6 nebo, jak zmiňuje Ondřej Šuch, vedoucí externí komunikace ve Skanska, obchvatu u Karviné: „Vedlejší energetické produkty jsem využili například na projektu I/67 Karviná – obchvat. Jako stavební materiál jsme mimo jiné použili hlušinovou sypaninu z nedalekého uzavřeného uhelného dolu, konkrétně jsme ji využili do násypového tělesa nově budované silnice. Obchvat v hodnotě 899 mil. korun bez DPH, jehož investorem je Ředitelství silnic a dálnic ČR, by měl být zprůjezdněn v druhé polovině roku 2023.”
Běžnou praxi VEP ve stavebnictví potvrzuje i Stanislav Bedřich, manažer pro výzkum a vývoj ve Strabag: „VEP využíváme téměř na každé stavbě. V potaz bereme i ekologický přínos, tedy zejména omezení produkce CO2 a snižování uhlíkové stopy staveb. Obecně lze říci, že je o VEP produkty se stabilními vlastnostmi prokázanými v technické dokumentaci či dokumentaci k uvedení na trh ČR dlouhodobě velký zájem. V naší praxi VEP používáme např. při zlepšování zemin, do speciálních betonových směsí, podkladní vrstvy vozovek, jako příměs do konstrukčních betonů, cementobetonových krytů atd. Vhodnost využívání VEP řešíme zejména po technické stránce, přičemž nás zajímá jejich přínos pro finální dílo, například zamezení vzniku trhlinek při smršťovaní betonu apod.”
Z VEP lze získat i kovy, které přitom patří mezi významně zdražující suroviny. V roce 2022 stály o 65,5 % více než v roce 2015. Jak vysvětluje Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN): „Vedlejším produktem energetického využití směsného komunálního odpadu v ZEVO (zařízení, v nichž je spalován odpad za účelem výroby energie, pozn. red.) je škvára, která tvoří asi 20 % původní hmotnosti odpadu. Z této škváry je možné odseparovat železné a neželezné kovy a zbytek ideálně materiálově zpracovat ve stavebnictví. Pokud důsledným tříděním a recyklací docílíme toho, že do energetického využití putují opravdu jen nevyužitelné směsné komunální odpady, tak ve stavebnictví uzavřeme materiálový cyklus a za těchto podmínek můžeme považovat energetické využití odpadu za důležitou funkční součást cirkulární ekonomiky, ve které žádná hodnota nepřijde nazmar.”
VEP posílí českou surovinovou nezávislost
Kromě snížení ceny výstavby mají VEP i další výhody. Mohly by přispět ke zvýšení české soběstačnosti, pokud jde o stavební materiály. Například v roce 2020 Česko importovalo 160 tisíc tun písku, zatímco ho vyvezlo jen 9 tisíc tun, vyplývá to z dat České geologické služby. Nejvíce písek dovážíme z Evropy (77 %), a to zejména z Polska, odkud ho pochází téměř třetina. Dalších 12 % importovaného písku se do Česka dováží z Asie a 6 % z Afriky.
Současně cementárny jsou obecně poměrně závislé na importu plynu, který ale může být v důsledku ruské invaze na Ukrajinu ohrožen. VEP nicméně další energetické náklady nevyžadují, popílky bez dodatečných energetických úprav lze vyvážet přímo z elektráren a využít je pro příslušné účely.
Důležitým aspektem VEP je ale i minimalizace ekologické zátěže stavebnictví. Jak dodává Bystroň: „Spolu s partnery z akademického sektoru provádíme výzkum dalšího možného využití tohoto cirkulovaného materiálu a hledáme další možnosti využití tak, aby i v budoucnu sloužil nejen ke zlevnění staveb, ale především k jejich ekologizaci a šetrnému přístupu k ceněným přírodním surovinám, jejichž zdroje se tenčí a mohou být efektivněji využívány tam, kde je VEP nahradit nemůže,“